Jitka Štanclová

Neobyčejně obyčejní lidé.

"Mami, namaluj nám broučky", škemrala jsem, coby přísedící divák vedle mamky. Seděla u svého stojanu, v ruce paletu, na níž právě míchala bělobu s modří, a začínala tak malovat další obraz. Malování, její velikánská záliba už od dětství a nenaplněný sen, tuto činnost dál rozvíjet, pomocí studia. Jak by to tehdy mohlo jít, v chalupě na valašských pasekách, kde pobíhalo jedenáct dětí.