Chlupy až za obrázkama.

Skoro jsme už na to divoké období zapomněli. Ale jak moc pravdivé je toto rčení, jsme se opět přesvědčili. Prostě divočina!

Jasně, že trochu přeháním a zklamu asi ty, kteří snad viděli v perexu lechtivý náznak. Ale nebojte se, jsem ženská téměř za zenitem a soudnost ve mně ještě přece převažuje.

To nic nemění na tom, že u nás opět chlupy lítají, jako o závod. Jejich majitelem není nikdo jiný, než čtyřnohý parťák, který stanul před našim prahem přímo na Štědrý den. Taková zkouška z dospělosti, dalo by se říct. A ejhle! Byl tu hned jako doma a od té doby je vzorným členem naší domácnosti.

Po mnoho let zde pobýval Junior s Belinkou, taková černobílá dvojka. Černé chlupy se mísily s bílými, takže jsme si na mnoho let zakázali černé šatstvo. Než byl k mání zázračný váleček na chlupy. Ale ani ten nebyl žádná velká výhra. Černobílé chlupy byly zkrátka všude. Sem tam v jídle, i za těma obrázkama. Když naši "pelišáčci" odešli do psího nebe, bylo nám moc smutno. Jak jsem pak byla šťastná, když jsem při úklidu objevila za skříní klubko černobílých chloupků. Dlouho pak trvalo, než jsem je vyhodila.

Přešlo pár let a nový nájemník přihopkal do našeho bytu. Zase mám jistého společníka při vaření, chodí za námi všude, asi z obavy, abychom mu neutekli. Hupsne si na klín, jako by byl teprve štěně a je vděčný za každé pohlazení. A my mu to rádi plníme. On nám to totiž oplácí. Svou přítomností.

Ano, máme opět chlupy i za obrázkama, ale do třetice všeho dobrého. Černé a bílé už jsme měli, ale zlaté ještě ne.

 Nejdřív stál nejistě ve dveřích...

Pak se přesunul blíž ke zdroji, do kuchyně

Tak mně při vaření pomáhal, až usínal

Své místo našel bez problémů

A chrupkal, že jsem ho slyšela až do kuchyně.

Související článek: Host za dveřmi  http://stanclova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=576836