Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tak se koukej připravit, ať si to pořádně užijeme!

27. 04. 2017 14:19:58
A já stála jako solný sloup, s rozepnutými kalhotami na půl žerdi a do odjezdu autobusu zbývalo necelých pět minut!

Výlety kamkoliv, mám ráda. Ty školní, byly vždycky opředené tajemstvím, nadšením z poznání, hlavně bez starostí. Stačilo sbalit kedlubnu, vejce natvrdo, chléb s máslem, místo drahých pitíček, jako je třeba kola, stačilo obyčejné jabko. Nemohla jsem dospat rána a těšila se pokaždé, inu jako malá. Hlavně ať nezaspím.

Čas se přehoupnul o pár desítek let kupředu, na výlety, zájezdy se těším stejně, ale už jsem víc ve stresu.

Co si obléct, co k jídlu, hlavně vzít vodu a léky, a jestli vydržím časový limit od "vécka k vécku", no a hlavně nezaspat!

Den před tímto plánovaným zájezdem, jsem měla nějak napilno, ale odpolední kafe jsem si musela vychutnat. Pohodlně, s knížkou v ruce, jsem relaxovala...až jsem usnula. Sice na pár minut, ale přece usnula. Zřejmě se mi v hlavě honil ten zájezd, protože jsem náhle vyskočila a nevěděla, která bije. Zda je ráno, nebo odpoledne, či k večeru. Spíš mě v té rychlosti napadla myšlenka, že je ráno a já zaspala ten zájezd. Ulevilo se mi, že byly čtyři hodiny odpoledne. Pro jistotu jsem si v mobilu navolila alarm, sice tou dobou už bývám dávno vzhůru, ale co kdyby!

Ale na druhý den spustil mobil řev v pět hodin ráno a za pět minut znova. Safra, já to načasovala špatně, ještě je fůra času, zdřímnu si.

A jak to tak bývá, když člověk nejmíň potřebuje, zaspí. A nastal hotový šrumec. Obléct, popadnout tašku a už jsme autem uháněli k místu odjezdu.

Ale ještě si musím odskočit, protože se dobře znám. Ale kam? Na autobusáku už dlouhý čas chybí veškeré sociální zařízení, kam se jenom uchýlím?

Čas i nutkání tlačilo ze všech stran, zaskočím na úřad, však je to pro nás lidi a my přece nemůžeme za nedostatky při cestování.

Rychle jsem vlítla do příslušné místnosti, shodila ze sebe kabát, tašku mrskla na parapet okna, rozepnu kalhoty a sahám po klice na WC. Zamčeno. V tom se za dveřmi nevrle ozvalo.

"Obsazeno" a vzápětí už vlídněji. "Už seš připravená? Tak si pospěš, ať si to užijeme!"

Krve by se ve mně nedořezal. Kdo tam sedí, jak ví, že už jsem polo vysvlečená, co se mnou zamýšlí a jak to, že mně vlastně tyká? To vše mi lítalo v hlavě, ale co nejvíc, že už zbývá pět minut do odjezdu!

"Neser, Maruno a nekecej, že ti šéf nedal volno a nepůjdeš odpoledne s náma ", ozvalo se z kabinky uvnitř a já pochopila, že na vécku trůní nějaká ženština, která nedělá žádné návrhy mně, ale právě si vyřizuje svůj telefonát s kámoškou Marunou a hlavně, že to vypadá na dlouhou dobu, jak to u ženských bývá.

Vyběhla jsem proto do prvního patra, kde vše už proběhlo hladce a bez potíží. Autobus jsem naštěstí stihla a cestou do Olomouce občas vzpomněla na Marunu, jestli ještě s dotyčnou sedící na záchodě telefonují. Možná tam sedí i dnes.

Autor: Jitka Štanclová | čtvrtek 27.4.2017 14:19 | karma článku: 20.66 | přečteno: 922x

Další články blogera

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 304 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj na pole!

Už když jsem přicházela ze školy k domovu, vsázela jsem se sama se sebou, zda tam bude ten vzkaz ležet.

21.9.2017 v 15:25 | Karma článku: 28.38 | Přečteno: 745 | Diskuse

Jitka Štanclová

Kde jste, blogeři houbaři?

Vypněte televizi, zujte papuče a hurá na kotrče! I když za krk prší, bude klídek v duši. Přesně tak jsem to udělala i já...

17.9.2017 v 13:36 | Karma článku: 24.99 | Přečteno: 631 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, pojďte na kadlátky!

Stačilo párkrát zahvízdnout pod okny a to byl signál, že se výprava z našeho baráku zase někam chystá.

14.9.2017 v 19:18 | Karma článku: 20.65 | Přečteno: 478 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Mirka Součková

Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)

Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.

24.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 481 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 304 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Nic nechtít

Už jste se setkali s návody na zaručeně spokojený život, které vám naprosto nefungovaly? A vašim známým také ne? Přitom některé z nich vypadaly velice rozumně a lákavě. Jak to?

24.9.2017 v 16:28 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 449 | Diskuse

Ivana Dianová

Jak jsem se seznamovala a seznamovala a seznamovala...

Lidé se seznamují všelijak. Kamarádka si například dala inzerát. Byla jsem zděšená, když mi to volala. "Co když ti na rande přijde úchyl? vydechla jsem roztřeseně. Být to já, mám úchyla stoprocentně! Nebo i dva!

23.9.2017 v 21:05 | Karma článku: 32.41 | Přečteno: 6335 | Diskuse

Daniela Bulířová

Jak snadné je BÝT ŽENOU?

Byla-li naše matka ženou ve své pravé podstatě, pak pro nás není obtížné projevovat svoji ženskost. Ukazovat světu svoji jemnou stránku. Být silnou a zároveň křehkou.

22.9.2017 v 22:54 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 349 | Diskuse
Počet článků 383 Celková karma 22.32 Průměrná čtenost 853
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.