Neříkej, že šmejdi ještě existujou!
Měla jsem však na ni ten den štěstí. V rodném městě jsem se zdržela pár hodin a ejhle, koho nevidím. Moje známá si to šine rovnou ke mně.
"Promiň, že jsem tě tak odbyla, ale měla jsem napilno, pojď dáme kafčo a splkneme, bude o čem", spiklenecky se na mě usmála.
"Určitě si budeš klepat na čelo, až ti řeknu, kde jsem byla", zasmála se provinile, aniž by čekala na mou odpověď a pokračovala.
"Holka, já ti byla na předváděčce, myslela jsem, že už je šmejdům konec, ale kdepak, furt existujou a lidí tam bylo zase jako much!" Nechápavě a nevěřícně jsem zavrtěla hlavou, vůbec mi k ní takové "seance" neseděly.
"A jak ses tam dostala", zeptala jsem se opatrně.
"No, zavolali mi sami, normálně bych jim řekla pěkně od plic, co si myslím, ale fakt jsem byla zvědavá, jakou taktiku na nás vybalí a nemýlila jsem se. Šlo o zdravé vaření, nehorázně předražený spotřebiče, který většina lidí nepotřebuje, protože mají plyn. Malá ochutnávka nějakýho "šňapsu", dáreček a povzbudivá slova, lichotky....
"Přátelé, nyní vám rozdáme obálky, ty si pečlivě prozkoumejte, ale opatrně, ať vás soused nevidí a kdo bude mít v obálce zlatý proužek, má veliké štěstí, neboť získává slevu na zakoupení výrobku! No řekněte sami, není to obrovské štěstí, taková výhra?", sděloval nám natěšený pán tak hlasitě, jak to jen šlo, protože hudba hrála po celou dobu nezvykle nahlas, až to trhalo uši. Až později mi paní od vedle pošeptala, že je to záměrně.
"A co ty, cos měla v obálce", vyhrkla jsem na Olinu naoko netrpělivě, protože její odpověď jsem znala už dávno předem.
"Si nedělej prču, dobře vím, co si myslíš", zahlaholila Ola. "Neboj, měla jsem z toho jenom srandu, fakt mě zajímalo, jak se ty babky budou chovat, protože euforii a davové šílenství při takových akcích už mám dávno za sebou. Když jsem totiž nijak nereagovala, ten chlapík ke mně přiskočil a začal do mě hustit.
"Paninko, ale copak, přece nenecháte takovou šanci propásnout, dyť by to byl hotovej hřích", ševelil a prskal mi do ucha, ale já byla neoblomná!
"Panáčku, asi nebudete věřit, ale takovou "šmejdovinu" si klidně ujít nechám, s hříchama si JÁ určitě poradím!" dokončila Ola svůj zážitek a já na ní byla v tu chvíli moc pyšná. Je to pořád stejná holka, která si po celá léta pevně stojí za svým a to je jenom dobře.
Ovšem jak to dopadlo s ostatními, to vědí jen oni sami. Protože vše je jen a jen v lidech, koho si připustí k tělu. Někdo je prostě nepoučitelný a pak se nedivím, že šmejdi ještě existují.
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x