Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prosím vás, může mi někdo pomoct?

8. 07. 2017 20:34:05
Ten den bylo vedro k padnutí, přesně takové, že než pověsíte druhou ponožku, ta první vám zaručeně uschne pod rukama. A mě čekala úmorná cesta do města.

Tehdy jsme se zrovna přestěhovali na vesnici, mladší synek měl pouhé tři měsíce. Vedro k padnutí, ale povinné návštěvy dětské poradny se prostě musely dodržovat. Zrovna jako tato, kam jsem byla pozvaná. Vlastně pojedu s malým Tomáškem poprvé autobusem.Taková malá kočárková premiéra. Auto jsme tehdy neměli, byli jsme vděční za nový byt.

Synka jsem nastrojila, uložila do kočárku a vyjela do příkrého kopce směr autobusová zastávka. Výšlap mi dal pořádně zabrat, bylo opravdu vedro hned zrána. Ať už jsme ve městě! Zdálky už vidím autobus, s úlevou uvažuji, že se záchrana blíží.

Nechala jsem kočárek u zadních dveří, předními rychle přeběhla k řidiči, zakoupit lístek, vracím se ke kočárku a vtom mi blesklo hlavou, že ho vlastně sama nenaložím. Jak jsem tohle mohla opomenout, asi jsem to brala jako samozřejmost, že se prostě musí maminám s kočárky pomoct. Jenže téměř plný autobus pasažérů "mlčel", většinou lidé hleděli před sebe, jako že se jich to netýká.

Zoufale jsem do toho mlčícího davu zvolala, " Prosím vás, může mi někdo pomoct? " Až ze zadního sedadla naštěstí přiběhl mladík a s kočárkem mi pomohl. Až jsem usedla, teprve mi vše došlo a s velkým zármutkem si uvědomila mé budoucí trable s kočárkovým cestováním a v duchu si slíbila, že takhle sama už nikdy! Obdobnou jízdu jsem však musela chtě, nechtě pak absolvovat asi třikrát, a měla stejný průběh. Na příště jsme se tedy domluvily se sousedkou, která měla stejně staré dítě a vzájemně si při cestě vypomáhaly. Malý Tomík proto přesedlal velice brzy do skládacích "golfek", které byly na cestování nejlepší.

Tato nemilá kočárková vzpomínka se mi vybavila po létech opět včera. Téměř plně naložený autobus a stejný scénář. Mladá maminka stojící u zadních dveří a prosebně žadonící.

"Prosím vás, může mi někdo pomoct?" Bylo to jako "dežavy", prostě už něco kdysi prožité. A já instinktivně vyletěla ze svého sedadla, na mladou maminu se usmála a chopila se rukojeti kočárku. Zdál se mi sice nějak těžší, než ty, které jsme před mnoha léty vozili my, ale jen jsem si v tu chvíli přála, aby cestování s nimi měly maminky lehčí a spolucestující vstřícnější.

Jsme přece lidi, nebo ne?

Autor: Jitka Štanclová | sobota 8.7.2017 20:34 | karma článku: 28.18 | přečteno: 1187x

Další články blogera

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 304 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj na pole!

Už když jsem přicházela ze školy k domovu, vsázela jsem se sama se sebou, zda tam bude ten vzkaz ležet.

21.9.2017 v 15:25 | Karma článku: 28.38 | Přečteno: 745 | Diskuse

Jitka Štanclová

Kde jste, blogeři houbaři?

Vypněte televizi, zujte papuče a hurá na kotrče! I když za krk prší, bude klídek v duši. Přesně tak jsem to udělala i já...

17.9.2017 v 13:36 | Karma článku: 24.99 | Přečteno: 631 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, pojďte na kadlátky!

Stačilo párkrát zahvízdnout pod okny a to byl signál, že se výprava z našeho baráku zase někam chystá.

14.9.2017 v 19:18 | Karma článku: 20.65 | Přečteno: 478 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Mirka Součková

Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)

Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.

24.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 481 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 304 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Nic nechtít

Už jste se setkali s návody na zaručeně spokojený život, které vám naprosto nefungovaly? A vašim známým také ne? Přitom některé z nich vypadaly velice rozumně a lákavě. Jak to?

24.9.2017 v 16:28 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 449 | Diskuse

Ivana Dianová

Jak jsem se seznamovala a seznamovala a seznamovala...

Lidé se seznamují všelijak. Kamarádka si například dala inzerát. Byla jsem zděšená, když mi to volala. "Co když ti na rande přijde úchyl? vydechla jsem roztřeseně. Být to já, mám úchyla stoprocentně! Nebo i dva!

23.9.2017 v 21:05 | Karma článku: 32.41 | Přečteno: 6335 | Diskuse

Daniela Bulířová

Jak snadné je BÝT ŽENOU?

Byla-li naše matka ženou ve své pravé podstatě, pak pro nás není obtížné projevovat svoji ženskost. Ukazovat světu svoji jemnou stránku. Být silnou a zároveň křehkou.

22.9.2017 v 22:54 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 349 | Diskuse
Počet článků 383 Celková karma 22.32 Průměrná čtenost 853
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.