Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já chci dršťkovou!

28. 07. 2017 20:13:39
Zvolal náhle můj muž, když jsme zrovna míjeli jedno rychlé občerstvení. "Tu ti můžu dát klidně tady a zadarmo", zasmála jsem se sama svému vtípku.

Ale pak jsem ho stejně následovala do lákavého pohostinného zařízení.

"Tak si ji dej, já zatím nakoupím nějaké maso", sdělila jsem hladovému muži a začala vybírat lákavé, čerstvé produkty.

"Ta je dobrá, dej si taky, fakt nebudeš litovat", přesvědčoval mě a ani tolik nemusel. Polévka totiž rázem provoněla celý obchůdek. Tak jsem si ji taky dala. A jak jsme tak stáli vedle sebe a ve stoje pojídali tuhle dobrotu, zasnila jsem se a přenesla o mnoho let zpět.

Byly zrovna prázdniny, spolu se sestrou a bráchou jsme cestovali za rodinou na Valašsko. Všichni ještě školou povinní, já nejmladší "vejškrabek", jak mi s oblibou říkali. Cesta vlakem byla složitá, únavná, zpoždění, přesedání a spolu s tím hlad, žízeň a my téměř bez peněz.

"Dáme nějakej gáblík", pronesl brácha důležitě, už proto, že měl za nás zodpovědnost. A jelikož jsem svého jediného bráchu ctila a poslouchala na slovo, cupitala jsem za ním, zrovna jako ségra. Na přerovském nádraží bylo rušno, stouply jsme si obě k vysokému stolku a trpělivě, hladově, čekaly na bráchu, který stál frontu na jídlo. Za chvíli se už blížil k nám, v ruce velkou misku kouřící, voňavé, dršťkové polívky.

"Ségry, smůla, drobásky vystačily jen na jednu porci, ale my se podělíme, že?" zazubil se na nás, tak jak to uměl jen on. Chvíli jedl z misky, pak sestra, ale já, jelikož jsem byla prťavec těsně při zemi a stolky byly moc vysoké, neměla šanci. Proto mě brácha chytil v pase, nadzvedl a přikázal.

"Slopej polívku, rychle!" No to bylo něco na mě. Už ta potupa, že mě před zraky všech musí zvedat! V rychlosti jsem však stihla pár lžic, ale styděla jsem se, až mě polévalo horko.

"Já už nemám hlad", vypískla jsem a on mě pustil zpátky na zem, určitě rád, protože polívky v misce rychle ubývalo. To mě ale bylo srdečně jedno, žmoulala jsem svůj rohlík a byla pak přešťastná, když mě brácha vzal pevně chlapsky za ruku a bezpečně jsme pak dorazili do cíle.

Dnes mi ta polívka chutnala úplně stejně, jako před těmi léty. Poctivá, voňavá, jako dětství, mládí...

"Tak bráško, někdy na ni určitě zajdem. Sice bys mě už tak lehce nechytil v pase a vyzdvihl, ale určitě se zasmějeme, zavzpomínáme, je přece nač vzpomínat".

Autor: Jitka Štanclová | pátek 28.7.2017 20:13 | karma článku: 36.95 | přečteno: 3172x

Další články blogera

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 304 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj na pole!

Už když jsem přicházela ze školy k domovu, vsázela jsem se sama se sebou, zda tam bude ten vzkaz ležet.

21.9.2017 v 15:25 | Karma článku: 28.38 | Přečteno: 745 | Diskuse

Jitka Štanclová

Kde jste, blogeři houbaři?

Vypněte televizi, zujte papuče a hurá na kotrče! I když za krk prší, bude klídek v duši. Přesně tak jsem to udělala i já...

17.9.2017 v 13:36 | Karma článku: 24.99 | Přečteno: 631 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, pojďte na kadlátky!

Stačilo párkrát zahvízdnout pod okny a to byl signál, že se výprava z našeho baráku zase někam chystá.

14.9.2017 v 19:18 | Karma článku: 20.65 | Přečteno: 478 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Mirka Součková

Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)

Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.

24.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 481 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 304 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Nic nechtít

Už jste se setkali s návody na zaručeně spokojený život, které vám naprosto nefungovaly? A vašim známým také ne? Přitom některé z nich vypadaly velice rozumně a lákavě. Jak to?

24.9.2017 v 16:28 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 449 | Diskuse

Ivana Dianová

Jak jsem se seznamovala a seznamovala a seznamovala...

Lidé se seznamují všelijak. Kamarádka si například dala inzerát. Byla jsem zděšená, když mi to volala. "Co když ti na rande přijde úchyl? vydechla jsem roztřeseně. Být to já, mám úchyla stoprocentně! Nebo i dva!

23.9.2017 v 21:05 | Karma článku: 32.41 | Přečteno: 6335 | Diskuse

Daniela Bulířová

Jak snadné je BÝT ŽENOU?

Byla-li naše matka ženou ve své pravé podstatě, pak pro nás není obtížné projevovat svoji ženskost. Ukazovat světu svoji jemnou stránku. Být silnou a zároveň křehkou.

22.9.2017 v 22:54 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 349 | Diskuse
Počet článků 383 Celková karma 22.32 Průměrná čtenost 853
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.