Matko, nečuč pořád na ty detektívky...
Takto vzpomínáme na výroky našeho souseda, dej mu pán bůh lehký nebe. Vždycky ho to nějak nadzvedlo a rozčílilo, tak s vtipností sobě vlastní káral svoji ženu a nejen ji. "Dyť se na ty nekonečný mordy nedá dívat, ať přepínáš kam chceš, všude samá krimi."
A já mu v duchu dávala za pravdu. To my, děcka z pověstného baráku číslo dvacet osm, když nastaly prázdniny, měly daleko jinší náplň nejen po dobu dvou měsíců prázdnin, ale vlastně do doby, než nastala zima, taková, že se už venku nedalo vydržet.
Teda, je pravda, že o televizi se nám v té době ještě ani nesnilo. My, pro ostatní nezbední haranti, jsme dělali jinší výpravy za poznáním, takový skutečnější. "Schovky" (schovávanou) do všech zákoutí baráku a jeho okolí, jsme brali jako samozřejmost. Výpravy na všechna pole v našem okolí, která skýtala nějakou zajímavou krmi, jako třeba hrášek, jahody, o tom všem, jsme měli zprávy snad jako první. Třešně na kopci "Křižák", ty už jsem ve svém vzpomínání taky už nejednou zmiňovala. Sjíždění na neckách, závody v běhu ke trati dřív, než přijede vlak, to bylo na denním pořádku.
Ovšem hromadné výpravy k "Vébrovi", do sběrných surovin, to bylo něco! Tehdy sice bylo toto zajímavé prostranství obehnáno plotem, ale tak chatrným, že se plot na mnoha místech prohýbal, nebo dokonce hroutil. A toho jsme právě využili! Jedna část děcek nenápadně hlídala okolí, druhá zahájila průzkum. Bylo věru co prohlížet! Od skleněných kuliček, po jisté nezbytné věci, které jsme nutně potřebovali naložit na kárku a s velkou opatrnosti a hlavně tajností dovést do útrob baráku číslo osmadvacet.
Vše bylo tak tajné, ale jen do té doby, než to objevili naši rodiče. Zbytečná "hebla", jak nazývali naše poklady, pak opět naložili a odvezli zpět. Výjimkou byla naše maminka. Ta vše pečlivě a s uvážením prohlédla a pak vyřazovala. Dodnes můj starší syn vzpomíná, jak moc se mu s babičkou líbily výpravy za poklady.
"Mami, úplně vidím babičku, jak se zatajeným dechem a s jiskrou v oku přehazuje ty hromady věcí a nakonec z nich vydolovala úplně super kamínka a pro mě tříkolku! " Obojí pak posloužilo dlouhá léta.
Vébr dodnes stojí na svém místě, ovšem má už jiný název, bezpečný plot, vrátnici, počítač. Kdykoliv tam odvážíme nepotřebný železný šrot, vždycky mám velikánskou chuť, nenápadně sáhnout do některé z krabic, jestli tam třeba nenajdu ty krásné, skleněné kuličky z dětství.
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x