Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ty si klidně umřeš...a co já?

24. 08. 2017 14:33:11
Povzdechla si, přitom neklidně poposedla na svém místě, odsunula neviditelné smítko ze svých šatů. A dál pokračovala ve svém monologu.

"Tos mě neměl dělat, dědo", pronesla naléhavým hlasem kamsi do prázdna.

"Říkám mu to furt dokola", dodala a podívala se přitom na mě, zda jí aspoň já rozumím.

" Každej den to pak bez tebe bylo horší a horší, všechno zůstalo jenom na mně. Úřady a vyřizování, nekonečný štrapáce lejster o někom, kdo už tu mezi náma není. Dlouhý hodiny sedávám sama u okna a polohlasem předříkávám, co bys asi teď komentoval. Politiku, sousedy, nebo vzpomínky z mládí, na ty docházelo v poslední době častěji. Nic jinýho sis tak nepamatoval, jako právě to. V uších mi stále zní i volání z tvého lůžka. Musím říct, že kolikrát nervóznější, než bylo třeba, na to se nezapomíná, ale já už to přece dobře vím. Nemoc si nevybírá.

Šlo to se mnou ztuha. Proklínala jsem ty nekonečný dny plný smutku, a dokonce si přála, abych šla radši tam za tebou, až se mně to skoro podařilo. Ale už tě slyším, že bys mě zase nadával, jakej jsem sobec. Přece jsem tady nezůstala tak docela sama a život musí jít dál, žejo".... pokývala zas hlavou směrem ke mně.

"A já si to uvědomovala čím dál víc, dědo. Veškeré náležitosti už mám konečně z krku. A všechno, co chtěli mladí na památku, jsem jim rozdala. Nechala jsem si jen tvůj klobouk, ve kterým chodils na hříbky. Tak ráda na to vzpomínám! Vždycky jsme si s tím úlovkem sedli v kuchyni proti sobě, mazlili se s těmi nádhernými křemenáči, praváky a pečlivě je okrajovali. Za chvíli už bytem voněla smaženice, nebo úžasně křupavé růžovky. To bývala taková naše houbová pohoda....

A víš, co jsem v té naší staré skříni ještě objevila? Tvoje teplý, flanelový pyžamo. To nikomu nedám! Víš, dědo, teď už jsou večery chladnější a dny se pomalu zkracují. Ale to vůbec nevadí. Oblíknu si to tvoje pyžamo, nahmátnu si v posteli důlek, který je tam po tobě ještě vyležený a tam se schoulím. Bude mi tam moc hezky, teplo i u srdíčka, to mi věř."

Dopověděla, zvedla se a bez rozloučení, snad aby nebylo vidět její slzy, pak odcházela pomalým krokem kamsi do dáli ...

Autor: Jitka Štanclová | čtvrtek 24.8.2017 14:33 | karma článku: 31.50 | přečteno: 1325x

Další články blogera

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 304 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj na pole!

Už když jsem přicházela ze školy k domovu, vsázela jsem se sama se sebou, zda tam bude ten vzkaz ležet.

21.9.2017 v 15:25 | Karma článku: 28.38 | Přečteno: 745 | Diskuse

Jitka Štanclová

Kde jste, blogeři houbaři?

Vypněte televizi, zujte papuče a hurá na kotrče! I když za krk prší, bude klídek v duši. Přesně tak jsem to udělala i já...

17.9.2017 v 13:36 | Karma článku: 24.99 | Přečteno: 631 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, pojďte na kadlátky!

Stačilo párkrát zahvízdnout pod okny a to byl signál, že se výprava z našeho baráku zase někam chystá.

14.9.2017 v 19:18 | Karma článku: 20.65 | Přečteno: 478 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Mirka Součková

Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)

Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.

24.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 481 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 304 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Nic nechtít

Už jste se setkali s návody na zaručeně spokojený život, které vám naprosto nefungovaly? A vašim známým také ne? Přitom některé z nich vypadaly velice rozumně a lákavě. Jak to?

24.9.2017 v 16:28 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 449 | Diskuse

Ivana Dianová

Jak jsem se seznamovala a seznamovala a seznamovala...

Lidé se seznamují všelijak. Kamarádka si například dala inzerát. Byla jsem zděšená, když mi to volala. "Co když ti na rande přijde úchyl? vydechla jsem roztřeseně. Být to já, mám úchyla stoprocentně! Nebo i dva!

23.9.2017 v 21:05 | Karma článku: 32.41 | Přečteno: 6335 | Diskuse

Daniela Bulířová

Jak snadné je BÝT ŽENOU?

Byla-li naše matka ženou ve své pravé podstatě, pak pro nás není obtížné projevovat svoji ženskost. Ukazovat světu svoji jemnou stránku. Být silnou a zároveň křehkou.

22.9.2017 v 22:54 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 349 | Diskuse
Počet článků 383 Celková karma 22.32 Průměrná čtenost 853
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.