Důchodkyně na koštěti
Když jsem před časem souhlasně kývla na dočasný návrat do školní kuchyně, netušila jsem, že nastane ještě jeden překvapivý okamžik.
"Jitko, zase mám problém", sdělil příchozí nadřízený mezi dveřmi školní kuchyně a otřel si zpocené čelo. "Onemocněla uklízečka, co myslíš, zvládla bys i ten úklid?" V duchu jsem proklela chytré hlavy, které zřejmě jen tak od stolu vymyslely snižování stavu těchto profesí, kvůli čemu jsem raději odešla do předčasného důchodu. Je to sice pár let zpět, ale škola se kupodivu nezmenšila, jenom má jediná uklízečka práce, inu, jako na kostele. Proto jsem slíbila tu pomoc, protože "sliby se maj plnit nejen o Vánocích", ale jen s podmínkou, že do konce roku.
Tak jsem po šesti letech vstoupila do míst, která jsem důvěrně znala, kachličku za kachličkou, dlouhé chodby, procházím i po jednotlivých třídách. S kbelíkem v jedné ruce, s koštětem v druhé. Připadám si trošku jako Fany a potají zkouším její známý taneček se zaručeným čističem. Nikdo mě přece nevidí, škola už zeje prázdnotou. Mládež už pospíchala domů, a já si jen tak lehce povzdechnu nad odpadky, které lovím zastrčené všude možně i v radiátorech a smetávám hojnou podestýlku pod lavicemi. Tak tohle fakt nepamatuju! Tolik pytlů odpadků? Vzpomněla jsem si na kolegyni, která mi líčila střet s trojicí žáků, když je napomenula při odhození pomerančů na zem.
"Od toho jste uklízečka, né?" A tak si jen tak pro sebe v duchu říkám. Nebylo by někdy na škodu, kdyby se tu občas objevil třeba takový Igor Hnízdo a po chlapsku si vzájemně popovídali. Raději však vezmu koště do ruky a sjíždím chodby odshora až dolů. Zastavím se na záchodech, které taky nezklamou. Vymotané ruličky toaleťáku, který se vine jako cestička ke hradu. A co zrcadlo, jak na tom po těch letech asi je? Zrcadlo, stejně jako před lety, je důkladně postříkáno tekutým mýdlem. Celkem hezký obrazec, pomyslím si. A že by chyběly namočené koule toaletního papíru na stropě? Tomu nevěřím! Ale i ty jsem objevila. Hezky rovnoměrně usazené, po všech rozích. A co žvýkačky, jak na tom asi žactvo je? Žvýká se ještě vůbec? Hurá, ani to nezklamalo! Nalézám je jako tehdy, před léty. Hezky přilepené vespod lavic, sem tam vyplivnuté na záchodech. Tak tady to důvěrně znám, ulevím si.
Ale kupodivu se nad tím vším usmívám a sním. Je to jako dežaví. Tohle jsem už přece kdysi prožila, já, obyčejná uklízečka.
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x