Jen si skočím do sprchy a jdu slavit Silvestra!
Třeba zrovna jedna moje známá, ta chtěla oslavit Silvestra na chatě. Pozvala si tam i kamarádku, ale jaksi ji nedošlo, že je hodně objemnějších tvarů. Co teď? Po žebříku by ji snad nahoru dostali, ale otvorem do ložničky ani omylem. "Krindapána, tak to jsem nedomyslela", naříkala známá, ale její manžel měl hned řešení. Narychlo uřezal pár prken, otvor zvětšil. Jenže prkna plná hřebíků dal bokem. Za chvíli mu bylo divné, že má nějak horkou ruku. Až pak si všiml, že je to krev, píchl se o hřebík rovnou do žíly. Když se známá vrátila i se svou kamarádkou, už se sám ošetřil. Ruku měl omotanou ručníkem a přelepenou černou izolačkou. Ale hlavní bylo, že se návštěva po oslavě Silvestra do otvoru na spaní bez problémů vešla, jinak hrozilo, že by spala ve skleníku.
*
I my jsme se jednou chystali vyrazit na oslavu Silvestra. Dala jsem za úkol manželovi, aby mezitím, než zavřu obchod, pomlel na mlýnku maso. Zrovna jsem obsluhovala poslední zákazníky, když se prudce otevřely dveře, v nich manžel a zakrváceným ručníkem si přidržoval rozseknutou bradu. "Co se ti proboha stalo?", vyděsila jsem se. Stalo se to úplně jednoduše. Jak mohutně točil klikou mlýnku, ta se ulomila, vymrštila a ostřím sekla muže do brady. Krvácení ustalo, nebylo potřeba lékaře, jak zprvu vypadalo, ale historický, rodinný mlýnek však vzal za své. Doma jsem pak chystala občerstvení pro návštěvu, s níž jsme měli jít na oslavu Silvestra. Ještě postavím vodu na kávu, napadlo mě. Rychlovarné konvice tehdy ještě nebyly, dostala jsem pod stromek takovou tu "pískací". Jenže ouvej, ta moje ne a ne zapískat. V tom spěchu jsem naprosto nepřemýšlela, automaticky oddělala pískací část a přímo nahlédla do konvice, zda už voda vaří. Vařila! A jak! V mžiku jsem měla opařenou špičku nosu a bolestí úpěla po bytě. Z oslavy Silvestra nebylo nic. Manžel si hladil rozseknutou bradu a já chladila rudý nos jak klaun, takhle jsme mezi lidi jít nemohli, leda tak na maškarní ples.
*
"Ještě skáknu do sprchy a běžím do práce, mám nejvyšší čas". Tak přemýšlela další moje známá, která měla plno plánů nachystat ve své hospůdce svým zákazníkům co nejhezčího Silvestra. Spěch v tomto případě vykonal své. Při výstupu z vany uklouzla tak nešťastně, že hrozivému pádu se nedalo zabránit. Když jsem ji pak viděla na vlastní oči, myslela jsem, že mám před sebou postavu Golema. Měla zafačované vše, co se dalo, její úpění bylo srozumitelné, leč nepublikovatelné, z opuchlého obličeje vykukovaly jen dvě nešťastné oči, jako by říkaly: "Kam jsem zas spěchala?"
Takže vážení, není kam spěchat. Užívejte ten závěr roku šťastně, bez pádů a kolizí. Ať vás provází úsměv, dobrá nálada a příští rok, ať je jen pohodový.
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x