Pane a tu viááágru bude platit kdo?
Zrovna jako Jožínek z mého příběhu. Je to velký šprýmař, ovšem i na to jednou může leckterý srandista doplatit. Vždycky když měl navštívit svého urologa, který kontroloval vyvíjející se stav jeho prostaty, zpíval si "Když člověk přichází do let, začne ho všechno bolet"..., Bral všechno tak nějak na lehkou váhu. Tentokrát však šel sklesle. Včerejší noc se nevyvedla dle jeho představ, marně svou ženu Růženku tiskl pod duchnou, až popadala dech. Kýžený milostný akt se nedostavil, i kdyby duši z těla vypustil.
V čekárně však odhodil své chmury, už to byl zase starý známý Joža, s úsměvem a plnou pusou vtípků vešel do ordinace. Pan doktor mu úsměv oplácel, k vyšetření si přizval ještě dvě sestřičky, což Jožínovi sice vehnalo ruměnec do tváře, ale ve skrytu duše se styděl jako školák. Proto na hlasitý dotaz lékaře, zda vše funguje jak má, trošku koktal a nervózně mrkal očima.
"Tak tady máte své léky", zamžikala očkama půvabná vnadná sestřička a podala Jožkovi jako obvykle recept. Ten si oddychl, pro dnešek toho měl tak akorát. Vyšetřovací "trojka" byla pro něho přespříliš. V lékárně vystál frontu a jako v mátohách položil na pult tři stovky, popadl sáček s léky a kráčel k východu. Vtom mu do uší zazněla něco jako siréna.
"A kdo bude platit tu viááágru?" zaúpěla ženština za pultem a oči všech kupujících ulpěly na chudákovi Jožinovi. Ten se svěšenou hlavou doklopýtal k pultu, z peněženky vydoloval až do poslední koruny nemalý obnos a upaloval k domovu. Až cestou pochopil, že jeho chování v ordinaci zřejmě dalo impuls doktorovi, aby tajně napsal recept i na pilulku touhy a rozkoše. Sám by se k tomu nikdy neodhodlal.
Nemalou starost mu však dělalo, jak to sdělí šetřivé Růžence. Jeho obavy se potvrdily. Při sdělení částky šla skoro do mdlob, ale pak se ťukla do čela a povídá.
"Už to mám, Jožine, podej mi ten veliký ostrý nůž", rozkázala muži. Teď šel zase do mdlob on, už pomyslel na tu nejhorší variantu o újmě svého mužství, ale Růža popadla nástroj a dvěma ranami rozdělila pilulku na čtyři části.
"A je to vyřešený, muži, přece nebudeme vyhazovat tak hříšný peníz za to jedno milování," usmála se povzbudivě.
Ale nedopadlo to tak, jak si představovali. Jožinovi utkvěl zážitek z lékárny asi hodně hluboko, při pohledu na modré štěstí se dostavily zcela opačné účinky, až se Jožin naštval a tablety letěly pryč z domu.
Když pak jednou zvečera šeptal Růžence do ucha, že přece nikdo třetí u toho jejich milování nebude šmírovat, věděla, že už bude u nich jenom dobře.
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x