Dnes bychom tě táto jen tak neokecaly...
Psala se šedesátá léta a o tom, že se u nás v obýváku někdy objeví věc, zvaná televizor, jsme mohli jen snít. První si ji pořídili sousedé. Pamatuju si to jako dnes. Byla to velká sláva a celý barák s číslem popisným dvacet osm byl pozván. To bylo veselí! My, děcka bychom na ni hleděly pořád, třeba jen na ten monoskop. Zážitky z hokejových utkání, krasobruslení, to jsme všechno sdíleli hromadně, jako jedna velká rodina.
Pak konečně nadešel den, kdy se televizor objevil i u nás v obýváku, přesně v místech, kde jsme si ho my, děcka, vysnily. Sedávaly jsme se sestrama jak vlaštovky vedle sebe, maminka většinou ještě někde pobíhala. Ale tomu všemu velel otec, ten sedával před námi a pečlivě sledoval, zda se v telce neobjeví něco, co by nebylo pro naše oči.
Proto jsme s velkou netrpělivostí čekaly na večer, kdy se objeví hlasatelka a ohlásí film, který bude následovat.
"Jen ať to neřekne!" ozvala se Jana. "Jen ať neřekne tu větu!" skoro jsme se modlily všechny.
"Upozorňujeme rodiče, že tento film není vhodný pro děti.", vyletělo z úst hlasatelky, jako z kanonu a bylo rozhodnuto. Otec ani nemusel mluvit a my, holky, jsme se svěšenýma hlavama opouštěly pokoj. Já, nejmladší jsem neměla vůbec odvahu smlouvat, ty starší to občas zkoušely. Ach jo, to je nespravedlivý!
Ale to by nebyly ženský, aby na něco nepřišly! Situaci, kdy měla promluvit hlasatelka, jsme už měly tak natrénovanou, že některá z nás otce narychlo zabavila.
"Jé, tati, nechceš čaj? Tati, představ si, co se dnes ve škole stalo"... to chvíli zabíralo, ale časem i tyto hlášky prohlédl. Navíc, když usedl do svého křesla a objevila se výstražná hvězdička, bylo po plánech úplně. Někdy byla menší, to se dalo zmírnit roztažením obrazovky, ale když naskočila hvězda jak pěst, nezachránilo nic naši tíživou situaci.
"Tak do peřin, cérky", zavelel otec a bylo vymalováno. Kdyby viděl, co dnes v pravé poledne lze zhlédnout na obrazovkách, šel by do mdlob. A když se navíc nyní objeví sloupec varujících piktogramů, který zabírá půl obrazovky, to už bychom, milé segry neokecaly vůbec.
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x