Už aby mi bylo patnáct!
Ach jo, jako by to bylo včera! Já, s čerstvě rašícími pupínky (uhry) a předčasně vyvinutými kopečky, které se vztyčovaly zpod trička a vypadaly spíš jako špunty od maggi, proto taky díky mému stydlivému hrbatění vůbec nevynikly. Ale co mně i ostatním puberťačkám nechybělo, byl smích. Tehdy nám přišlo k smíchu všechno, snad i prkénko na WC.
Už aby nám bylo patnáct a měli jsme občanku! Pak budem dospělí (skoro) a můžem si dělat co chceme (skoro). Prozatím jsem na tajňačku zkoušela cigárka (ale nešlukovala jsem), což mi bylo vyčítáno starší ségrou, že je to škoda cigaret. Už aby nám bylo patnáct a mohli jít na nepřístupný filmy i na večerní promítání, třeba do letňáku. Zažít vzrušení, o kterém jsme zatím jenom slyšeli od staršáků. Skrytí pod dekou zažívat první letmé pohledy, vzrušení z platonické lásky. Až mně bude patnáct, už budu moct vyběhnout na Křižák (Křížový vrch Moravská Třebová) a nemuset se vracet s osmou hodinou večerní. Budu přece skoro dospělá (skoro)! Ale přece jen byl v tom mém dospívání háček. Úderem patnáctého roku nepřestanu být školačkou ZDŠ Na křižovatce, protože jsem rozená v prosinci, tudíž jsem šla do školy o rok později.
Musíš Jitko vydržať, hlavně už mít tu občanku! A konečně přišel den D. Zrovna nám učitelka matiky zadala početní úlohy. Bože, matika, moje slabá stránka, vlastně ta nejslabší, to určitě nedám! V tom vstoupila do třídy "delegace", která nám přišla slavnostně předat občanský průkaz. Bylo nás jen pár šťastlivců, kterým se už "otevíral svět". A já, jako první v abecedě vytouženě převzala průkaz dospělosti, ale ještě dychtivěji využila této situace a bleskurychle opsala od sousedky zadaný úkol z matematiky. Zadařilo se! S dvojím vítězstvím jsem měla o něco radostnější den. Jak málo mi tehdy stačilo k radosti.
Když jsem v těchto dnech měla možnost pozorovat přes výdejní okénko školní kuchyně deváťáky, připomnělo mi to ten můj příběh s občankou. Taky už na ni čekají a mají jistě své sny a touhy. Tak jako já a mnoho dalších přede mnou a za mnou.
Ach jo, kdyby mi tak bylo patnáct! A chtěla bych to vůbec? Asi ano, aspoň na malou chvíli. Projít své rodné město, potkat v něm lidičky, kteří pro mě moc znamenali. Pozdravit se s nimi. Ale hlavně, zase zažít ten bezstarostný, místy až nakažlivý smích a vše, co k těm telecím létům patřilo. Tak to bych si opravdu přála.
Být zase takovým malým mláďátkem
mít velkou rodinu
Toužit poznat svět
A dotýkat se hvězd
(skoro hvězd)
(fota autorka)
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x