Pod širák, nebo raději pod stan?
Jaro se rychle přehoupne do krásného léta. Vždycky to byl čas výletů, čundrů (občas spojeno s dobrodružným stopem). Tomu jsem se naštěstí vyhýbala, ale moc dobře si pamatuji jednotlivce, nebo i dvojice stojící podél silnice kolem našeho baráku směr Olomouc. A vždycky jsem jim v duchu přála, aby jim někdo zastavil a dojeli v pohodě tam, kam chtěli. Jako malá holka jsem to sledovala zvlášť horlivě. Buď na lavičce drben u nás v parčíku, nebo raději přilepená k hlavním dveřím. Ostatně to bylo o mně známo, že jsem tam přece čekávala na mamku. Taková malá poseroutka, ale při pohledu na ty stopaře s teletem na zádech, a s kytarou přes rameno, jsem si ve své mysli zcela jasně dovedla představit, že jim někdo zastaví a oni pak někde u řeky, v údolí rozdělají oheň, brnkají na kytaru a tak vyznávají lásku své milé. A pak spolu hledí na hvězdy a spí přímo pod širákem.
Ach jo! To kdybych aspoň jednou zažila! Tak jak se o tom zpívá v těch písničkách, co jsem jako divá poslouchala přilepená k rádiu. No, nevadí, třeba se dočkám, pomyslela jsem si. Když děcka z našeho baráku rozhlásily, že budou stanovat, byla jsem první, kdo se ozval. Sice mi bylo divný, že se děcka i dospělí trochu víc pozastavili nad mým rozhodnutím, ale já je ujistila, že to přece dám. Vždyť je to skoro u baráku, na naší zahradě. Tak začaly přípravy. Stan už majestátně stál a do něj se hrnuly peřiny, polštáře (snad abysme neumrzli) a já navlékla tepláky (dole na gumu), a chystala se čundrovat. Dokud bylo světlo, bylo to bezva a já byla i vtipná na svůj školní věk. Jen co se setmělo, vybavily se mi před očima a na stěnách stanu neskutečné výjevy a netrvalo dlouho, už mi ostatní balili peřinu a já kráčela zrychleným krokem domů. Konečně v bezpečí! Poseroutka spokojeně zalehla v útrobách domu. Tak skončilo moje první čundrování.
Pozdější stanování v předpubertálním věku, jsem už díky šarmu a krásným očím sousedovic Zdenka snášela daleko lépe. A když jsem s děckama z učňáku fakt poprvé spala naživo pod širákem, připadala jsem si jako Rybana, jen Vinetů ještě chyběl. Ten se za krátký čas samozřejmě objevil, první lásky jsou přece nezapomenutelné. Obloha plná hvězd, světlušky kolem nás a vůbec mi nevadili komáři. Z tranzistoru se ozývala Rosa na kolejích a v té chvíli jsme si přáli to jediné. Být pořád tak mladí a bezstarostní.
A dnes? Tak to už bych si snad jenom mohla zpívat "já ze stanu nevstanu"! Ta moje kolena! Ale prrr! Jako malá babička blogerka nezoufám a nesmím zoufat. Protože moje čtyřletá vnoučata mi oznámila, že se něco chystá a babička prý u toho nesmí chybět. Tak se nechám překvapit. Přece je tu někdo, kdo mě z toho stanu dostane.
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x