Konečně mám řidičák

Říkáte si, že to v mém věku není možný? Ale vyvedu vás z omylu. Možné je vše na světě, jenom chtít a nejen snít.

O svých řidičských schopnostech jsem psala už nedávno. Ve snech totiž řídím bravurně autobus, dokonce tirák. Jsem ta nejhodnější řidička autobusu, lidem dokonce zpívám, prostě aby si tu jízdu užívali. Nejsem žádný škarohlíd, nervák. Tyto sny mívám už řadu let a vždycky se podivuji, že tak trochu podvádím a že mě dosud nikdo nepokutoval. Nevlastním totiž řidičák a jsem si toho vědoma. Ale je to adrenalin jako hrom! Vždycky jsem po takovém snu svěží, jako tahle rozkvetlá louka.

Moje první řidičská zkušenost byla na těchto saních. Ale zase tak odvážná jsem nebyla, protože za mnou ještě seděli mí sourozenci a vlastně to kočírovali , i když musím uznat, že někdy špatně. Pádům jsme se nevyhnuli.

Další zkušenost byla na darované kolobrndě. Musím se přiznat, že až tak moc jsem ji ne nezničila, spíš ničila ona moje kolena. Ale ještě není všem dnům konec.

 Pak jsem si splnila sen a projela se na tomto úžasném vozítku (ovšem jako spolujezdec)

Ovšem nejzodpovědnější byla tato jízda, to musíte uznat sami. To ani nepotřebuje komentář.

Ale pořád to nebylo ono, stále se mi sny vracely a já řídila jako divá, samozřejmě bez řidičáku a klamala tak orgány. Až přišel ten den "D". A já konečně prozřela a pochopila, že už to tak dál nejde, musím uznat svůj věk atd....A konečně si pořídila to, co mně odlehčí práci i myšlenky. Sice jsem při první jízdě málem havarovala, neboť jsem kouzelnou tašku tlačila před sebou. Ale od toho máme všímavé kamarádky, které mě včas varovaly. Sen o řízení se mi tak splnil, řidičák nepotřebuji (snad) a hlavně, lidičky, nebudu vás ohrožovat na životě, protože řídit, to já prostě umím!

 I vám přeji šťastnou jízdu, bez nehod.

A těm, kteří mi svěřili hlas do ankety, moc děkuji. Vážím si toho.

(fota.rodinný archív)