Malá černá kočička, přeběhla mi dnes přes cestu...
Tak přesně to se mi dnes stalo! Vlastně celý týden byl ve znamení nemocí mých nejbližších. Od snachy až po nejmladšího vnoučka. K tomu všemu se přidal i syn, tak lehla celá rodina. A já, babička v pohotovosti si jen přála, aby už bylo vše dobré. Proto mě potěšila zpráva od kamarádky, zda nechci jet na nákup. Uf, jaká úleva! "Jasně, Maru, jedeme, potřebuju to jak sůl!" Sotva jsem vyšla z baráku, nadechla se čerstvého vzduchu a z dálky sledovala příjezd auta, něco se mi otřelo o nohy.
"Panebože", vykřikla jsem, když se zjevilo černé kotě. A vzápětí za ním druhé! Tak mě už z toho všeho asi hrabe, je to v ......, napadlo mě. Už jsem přetažená a zjevují se mi černá koťata, a hned jsem si uvědomila, že něco podobnýho jsem viděla na Netflixu. Jasně, milá Jitule, už je to tak. S tvými blížícími se narozeninami přichází i verdikt a ani ho nemůžu pojmenovat! Začíná to vidinami a končí bůhví kde.
Až příjezd kamarádky Marie a její hlasitý údiv "Ty sis pořídila kočky?" mě dostal zpátky na zem. Koťata se dál plazila kolem mých nohou, jen tak tak jsem nasedla do auta a jely jsme na nákup. Po příjezdu domů jsem se tiše modlila, aby už byla někde v bezpečí, že je třeba už někdo postrádal, ale kdepak. Z keřů před domem se vylouply opět dvě kuličky a hnaly se k taškám. Skoro jsem je slyšela, jak se ptají.
"Copak jsi nám dovezla z města?" Co mi zbývalo? Pro každý případ jsem milé kamošky nafotila a dala na "fejzbůk", to kdyby je někdo náhodou hledal. Ale čím dál víc mi bylo jasné, že se stal ten druhý případ, zrovna jako před lety u našeho Rexíka, že byl vyhozen z auta. Milé kočiny jsem dala do krabice a odnesla na naši rozlehlou zahradu, kde se zvědavě rozhlížely a pátraly po rajonu. Krmení přijaly s povděkem, bylo slyšet jen krásné a spokojené vrnění. Já však s rychlostí Zátopka běžela k domovu, jen proto, aby nešly za mnou k silnici, kde je čeká nebezpečí úrazu. Mají kde pobýt, pokud ovšem budou chtít. To se dozvím hned ráno, když budu celá netrpělivá pospíchat s krmením na zahradu.
V písničce o Malé černé kočičce jsou i verše:
Malá černá kočička, bývá prý špatnou předzvěstí, ty však ještě maličká, do cesty jsi mi přišla pro štěstí.
A já tomu věřím. Pořád jsem přemýšlela, jak nejlépe oslavit mých deset let zde na blogu Idnes. Díky němu jsem poznala mnoho fajn lidiček a jsem za to moc ráda. A kdo jiný, než tyhle černé kočičky mi mohly posvětit cestu do dalších let. Děkuji.
(fota.já)
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x