A tu krev bude míchat kdo?
A to je pak nášup! Každej po bitvě chytrej jak generál, kulek jak u Sarajeva, historky létají vzduchem. A to nás, ženský, baví jen chvíli. Vždycky si pomyslíme:
"Chlapi, vy, kdybyste měli rodit, tak nevíme!" A to zas začne některá z nás s porodním zážitkem, přidá se hned další a chlapi nás po chvíli okřikují.
"Už toho nechte, nás už bolí celej člověk". "Jste prostě měkoty, vás tak nahnat na porodní sál!" oponuje většina z žen. A raději si pak sesednem do koutku a foukáme si ty své bolístky i po mnoha letech.
Když na mě přišel porod prvního syna, byla jsem tehdy dle primáře už stará rodička. Bylo mi dvacet pět let. Zkušenosti minimální, byla jsem zkrátka nepoučené tele. A to mi teprve odtekla doma voda. Bylo to v noci. Můj muž začal panikařit. Jediný telefon byl u sousedů přes silnici, ale ti zrovna nebyli doma. Běžel tedy o kus dál, a to přímo na stanici VB. Tak jsem se vezla poprvé ( i naposled) s ochránci zákona. A byla jim vděčná. Manžel tehdy ulehl na lavici před porodním oddělením s tím, že počká, ale čekal by ještě dalších deset dní, protože syn si dával pěkně na čas.
Zážitky z "hekárny", ty by vydaly na román. Hlavně my, prvorodičky, jsme své hlasité projevy občas neuhlídaly. Pamatuju vedle mě ležící ženu, těsně po porodu, která neuvěřitelně klela a naříkala. Poté nastal doslova šrumec, sestry i doktoři lítali jako zběsilí a milou ženštinu táhli zpět na sál. Porodila ještě jedno dítě! A to byl teprve zážitek. Tehdy ještě nebyly žádné speciální ultrazvuky, nikdo netušil, co se narodí. A tak chudák ženská zažívala poporodní šok. S výkřiky "já to nechci,... vždyť máme doma už jedno..." vydržela sotva pár minut. Na druhý den, už po zklidnění, se všem omlouvala a tiskla oba synky v náručí. Několikrát jsem ji pak potkávala ve městě, jak pyšně vezla svůj obrkočárek.
Jak říkám, odchody na porod i průběhy porodů jsou různé a mnohdy teče až moc krve. Jako například u mé známé. Byl pátek a ona se taky pomalu chystala na první porod. Zatím měla jen sbalenou tašku, jako mnohá z nás, tak jak nás to v poradně učili. Co kdyby. Termín ji vycházel přesně na ten pátek. Zatím však u ní nebyly žádné příznaky. Zato v domě, probíhaly velké přípravy na tradiční zabíjačku, která měla vypuknout hned v sobotu ráno. A tehdy to na milou rodičku přišlo! Brzy z rána dostala velké bolesti, kontrakce a její muž už chystal auto. Vtom se zpoza dveří vynořila její tchyně a s rozhozenýma rukama a vyděšeným výrazem v očích vykřikla.
"A kdo bude prosímtě míchat tu krev?" Samosebou nešlo o krev u porodu jejího prvního vnoučátka, ale po celé roky byla zvyklá, že pochutinu z prasátka, vždycky míchala její snacha. To aby zabíjačka byla tak, jak se má. Jelítka, jitrnice, ovárek. Ale všechno tentokrát stihli i bez nevěsty. Největší dárek v podobě syna jim totiž po pár dnech přinesla a pak ještě dvakrát opakovala.
Dnes už to jsou jen vzpomínky. Pánové na vojnu nemusí, naopak svou odvahu mohou prokázat přímo "při činu" na porodním sále. Oba mí synové tak učinili a to jak se říká bez ztráty kytičky. Tak že by se blýskalo na lepší časy? Myslím, že téma příštích hovorů bude jednoznačný. :-)
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x