S mou figurou číšnici neudělám
Dnes je to přesně měsíc, když jsme s mou dlouholetou kamarádkou usedly pod břízkami a zavzpomínaly. "Holka, už je tomu čtyřicet let, co jsme se sem nastěhovaly, toto letí", a při tom plkání jsme si plánovaly, jakou oslavu k tomu výročí za týden uděláme. Jasně, že oheň, opíkání, srandy kopec, inu jako zamlada. Ale už se stmívalo a byla dost zima, tak jsme se rozhodly jít na kutě. "Chceš pomoct s tím vším?" zeptala se Ivča. "Kdepak, já to zvládnu, jako vždycky", zamachrovala jsem a přitom strčila pod jednu paži deku, pod druhou paži použité obaly (hlavně vytříděné) a do rukou tác s nádobím. Každá míříme do jiného vchodu, já se ještě ohlédla a hlasitě kamarádku informovala, jakto, že se světlo bodovka nerozsvítilo, když v tom cítím nějaký zádrhel. Byly to vteřiny, kdy jsem jak blbka chránila prokletý tác, který vzápětí stejně letěl stejným směrem jako já a to k zemi.
Levé koleno to jistilo, vzápětí druhé a pravá ruka. Hlavně né na hlavu! Ale stejně jsem cítila, jak moje hora masa a hlavně sádla nepěkně pohnula s mým tělem a že to žebírka odnesou. Vzduchem se zároveň nesl i nepěkný výkřik do tmy. Ten zachytila (už ve dveřích) má sousedka a běžela ke mě. Její první slova zněla.
"Jejda, copak se ti stalo. A hrníčku upadlo ouško". "Ser na ucho, ale co moje žebra???", vztekle jsem odpověděla a už jsem se sbírala ze země, z dlaně vyškrabala zadřené kamínky a belhala se domů s tím, že si sama poradím. Ale nastaly krušné dny. Kdo nezažil bolest žeber, i když ne zlomených, nepochopí. Jen ulehnutí do lůžka je problém a vstát z něj, ještě větší. V ložnici místo vzrušených erotických vzdechů se po celý čas ozývaly výkřiky naprosto jiných, zato velkých rozměrů, které aspoň ulevily. A jak! Navíc, když jste momentálně sami v bytě, musíte si prostě poradit. Sakra dobře si rozmyslet, kolikrát vstanete. Pak usoudíte, že nejlépe udělat hodně věcí naráz. Takže: Jídlo k posteli, zároveň i pití. Kolem sebe pěkně po ruce všechny ovladače co vlastníte, protože každý centimetr rozhoduje. Pak léky, masti...
Opatrně, nejlépe pomocí francouzské hole se postavit, podotýkám že s nádechem, vše připravit k lůžku a rovněž s nádechem ulehnout tak, jak to tělo dovolí. A taky se může stát, že sotva se jakžtakž uvelebíte, přijde na vás velké nutkání na vécko. Tak to už je potom doslova horor! Co vám mám povídat. Musela jsem v té době zrušit zájezd a zanedlouho mě navíc čekalo setkání blogerů v mém rodném městě, které jsem sama vymyslela. S hrůzou jsem psala kolegovi Jaromírovi, že se modlím, abych byla vůbec schopná.
"Tak se modli, máš na to týden!" odpověděl mi Jaromír a já tedy na ten sobotní sraz jela. Všemi mastmi mazaná, dalo by se říct, trochu shrbená, ale vše dopadlo dobře. A do jakých sítí jsem se lapila, jak píšu v úvodu? Přímo do kari sítí, které ležely před domem. Naštěstí jsem do nich nespadla, jen se o ně zachytila. To už by byl jiný příběh. Ale jedno je jistý. S mou figurou a šikovností jsem nikdy nedonesla bez úhony ani kafe, takže číšnice by ze mě rozhodně nebyla. Takže poučení? Když neumíš chodit, můžeš se i zranit!
Tak to byli mí skvělí pomocníci. Drbátko na záda nejen že posloužilo k přiblížení různých předmětů, ale i jako nástroj k namazání zad. A hůl zcela nepostradatelná!
Krásné a pohodové léto přeji
(fota: já)
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Stavební pozemek 1660 m2 Petkovy, Mladá Boleslav
Petkovy, okres Mladá Boleslav
3 499 000 Kč
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x