Šikovná kuchařka udělá i z lyžařské boty krocana
Coby sedmé dítě mých rodičů, jsem si takový "luxus" chodit na obědy, nemohla dovolit, ani mí starší sourozenci. Ale občas se stalo, že někomu zbyl lístek a já pak stála ve školní jídelně před okýnkem, zbožně sledovala čilé kuchařinky a opravdu s chutí a pečlivostí pozřela vše, co se mi na tác předložilo.
O mnoho let později, jsem nějaký čas stála za okýnkem školní jídelny, ale z druhé strany, už coby kuchařka. A měla čas srovnávat, pozorovat. Zcela jistě jsem za ty roky poznávala školáky, které si předložené menu zamilovali a převážně jim chutnalo, nebo dívky, které už ode dveří křičely, že "maso zásadně nežerou" a strhly s sebou i některé ostatní kamarádky. A pak i ty děti, které by rády do jídelny zašly, ale finanční stránka rodičů to prostě nedovolila. I tady však byly rozdíly. Třeba rodiče, kteří měli na cigárka, nebo basu piv, ale peníze za obědy od nich nešly po dobrém "vydolovat", jen s výstrahami. A pak děti, které pocházely z vícero sourozenců, kde se při nejlepší vůli částka za obědy nestihla včas zaplatit. Ale i kuchařky jsou jenom lidi a mají především srdce, což jsem poznala už jako malá a pak i v tom našem kuchařském týmu.
Celý školní rok, za okýnkem školní jídelny, šel lehce zmapovat. Když se blížily prázdniny, už bylo s dětmi k nevydržení a únava, jisté rozpoložení bylo znát i na nás, kuchařkách. Děcka nedojídaly, raději spořádaly kila brambůrek a zapíjely kolou, brblaly na vše, co se uvařilo.
Ale když nastalo září, byla změna znát snad na každém jedinci. Talíře doslova "vylízané", i polévka najednou přišla vhod. A dokonce úsměvy na druhé straně okýnka a nejeden žák i poděkoval! Tak to bylo co říct.
Vždycky si v těchto po prázdninových dnech vzpomenu na jednoho našeho vděčného strávníka, který si po obědě způsobně otřel ústa a pravil k nám všem ženským.
"Šikovná kuchařinka udělá i z lyžařských bot krocana, a vy, to ženský umíte, protože vaříte srdíčkem". To byla pro nás ta největší pocta.
Proto, milé děti i všichni strávníci. Jsem přesvědčena, že kuchty, kuchařinky, kuchařky, nebo jak je nazýváte, jsou lidé, kteří dělají svou práci, jak nejlépe umí. Věřte, že je to dřina, kterou jsem zažila na vlastní kůži, mnohdy neohodnocená, jak už to u podobných profesí bývá. Ale když se spojí obě strany okýnek a dokáží se domluvit, pak bude zase život krásnější, to mi věřte.
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x