Hezky napsané, Jitko. Vzpomínka na čalamádu, ale hlavně na maminku, která dovedla pro svoji velkou rodinu vytvořit teplo domova... Díky.

Jitko, tolik chutí a vůní! Mám na to podobné vzpomínky, byť se u nás nescházela u toho procesí

Ivo, to jsou vůně podzimu...pak teprv přišlo to zelíčko, uzené a ...pálení slivovičky!

Jo, jo, to od našich maminek bylo stejně všechno nejlepší... A teď je to na nás -")))

Proč já bydlím tak daleko

Pavle, je to coby kamenem dohodil!

Jituš, u vás by se mi líbilo. Mám ráda jednoduchá jídla. Jen ty škubánky ne nasladko, ale večer opečené slané:-))

U tchyně jsem se naučila beleše, a ty mám moc ráda.

Je obdivuhodné, že maminka vyšetřila čas na malování.

Malování byl jednak velký koníček a neuskutečnitelný sen o studování a taky samozřejmě nějaký zdroj příjmu. Maminka obrazy spíš darovala.

Na čalamádu bohužel už jen vzpomínám, u nás to probíhalo podobně, jen ten malířský stojan měl tatínek, vymýšlel i různé recepty, maminka byla spíš na klasiku. Já jsem zůstala jen u okurek, zelí s křenem, meruněk a broskví. Všechno ostatní stačí rodinka zkonzumovat zasyrova Děkuji za připomenutí návratů ze školy, v poledne už na plotně byly taky podobné dobroty jako u Vás. Já jsem to svým dětem nedopřála, neb jsem byla v rachotě, ale o to víc jsem se snažila o víkendech. Zvláštní je, že si vůbec nevzpomínám, že by rodiče byli někdy tak upachtění a stále někde pobíhající a nervní jako já, přestože měli daleko víc povinností, těžkou práci, zahradu, zvířectvo. Všechno probíhalo v naprostém klidu, tak nějak, jak o tom píšete i Vy.

Jano, tu trpělivost taky postrádám a nejen u sebe, přesně jak to popisujeteMoc díky za návštěvu

Zavařování mne neba, ale plnej špajz je holt plnej špajz. Na zimu je potřeba se připravit.

Pavlo, přesně tak to je!

Nezajímavé... ale poctivé! Já si spíš vybavím, jak se zavařovaly třešně a okurky. Možná proto, že tohle se dělalo o prázdninách?

Ano, toto vše, jak píšeš, bylo o prázdninách