Jitko, také vzpomínám, ale dítě, které vyrůstá na vesnici, má k manuální práci - a k řemeslu, blíž, než to ve městě. Holky se naučili vařit od maminky, kluci musili pomáhat tatínkovi při hospodářství. Školní políčko existovalo, ale neradi jsme tam pracovali, dost jsme toho měli doma na poli a na zahrádce... Dnešní doba je ale jiná, mladí z města se, pokud někde nemají chalupu nebo chatu, k manuální a ruční práci nikde nedostanou. Proto školní dílny vítám...

Mirko, díky za zastavení a vzpomínání. Máme stále nač vzpomínat a to je dobře. Přeji Ti pěkný den

Jo "dílny"... Milion vzpomínek, trocha legrace, poprvé pilník v ruce a vůbec. Vzpomeň dobu, kdy to bylo ve škole zrušeno. A jak nám teď chybí lidé řemesla. Vím, není to jen jedna příčina. Nejkrásnější moje vzpomínka, tehdy učiliště VŽKG, a kovářský výcvik. V 15 letech, každý kluk měl svou výheň. Dva týdny a nikdy na ně nezapomenu. Ten majzlik, který jsem vykoval, mám pořád. Díky za pěkný článek. Otevřel šuplík se vzpomínkami. Nějak se zasekl a nejde zavřít...

Tak šuplík přece jen otevři, sepiš a my budeme rádi vzpomínat s Tebou, tedy já určitě. Díky za příspěvek

Když si vzpomenu, jak jsme vyráběli krmítko pro ptáky v dílnách! Málem jsem se stala vrahem těch nebohých tvorečků - moje krmítko bylo naprosto tragický! Při pozemcích jsme se aspoň naučili plít lebedu, kterou zarůstala naše škola. Jo to byly časy, určitě jsem pro, aby se manuální činnosti vrátily do škol.

Měj se hezky rebelko.

Pavlo, já taky nebyla nijak manuálně zručná, to plení mi taky celkem šloA souhlasím, aby si to zažily i ty příští generace, vůbec to není na škodu. Díky za návštěvu

Pozemky nee, vaření bavilo a dílny měli jenom kluci. Jo a ještě jsme měly péči o dítě, přebalovaly jsme stále dokola panenky

No vidíš, péče o dítě! Na to jsem nevzpomněla.

Při vzpomínkách na chvíli omládneme, aspoň na chvíli

Horste, co to povídáš! Mládí nás nesmí nikdy opustit, to je v nás i kdyby nám bylo sto let

Coby svým způsobem klon Kutila Tima jsem si tyto předměty užíval. Jak v dílně, tak na pozemku. Snad jen v tom období, kdy bylo venku hnusně a museli jsme se učit šedivou teorii, mé nadšení drhlo.

Takže Kutil Martin, taky dobrý!

Ježiš pěstitelky! Ty jsem nesnášela, a hlavně jsem nechápala, proč mám plít zeleninu, kterou pak sní někdo jiný. Nebo uklízet školní hřiště a tak... Dílny mi nevadily, a na vaření jsme učitelce vždycky tvrdily, že víc koření už nemáme. Na naši omluvu dodávám, že nám do bramboráků nasypala tolik majoránky, že se to nedalo jíst.

Kláro, díky za vzpomínky, bylo to stejně fajn, ne?

ještě dnes se směji, při vzpomínce, jak jsme na pozemku snědly mořený mák. Protože 3 z nás měly být další hodinu vyvolány ze zeměpisu, začalo nám být moc špatně. Houkající sanitka a než jsme se nadály, byly jsme v nemocnici. Byl to krásný týden

Anežko, až tak dalece rebelky nedošlykrásný!

Naše školství je 27 let v reformách - v podstatě neuvěřitelné. Srovnatelné testy žactva na mezinárodní úrovní říkají, že naši mládežníci jsou stále blbějšími - uvěřitelné a hlavně ověřitelné ! ... Jistěže je nejlepším příkladem samotný rodič - odkud se má vynořit ? Z dílny v paneláku ? Moje doba - Pozemky mne nebavily - stačil otec vykořisťovatel s rybízem, sliboval vitaminozní koláč - pak jeho víno ! Naopak dílny byly dobré, hlavně furt něco vrtat. Dodnes vidím učitele Zinkopise, (Doba přistěhování Řeků). Měl pláštík a starou černou konvici. Vodou poléval podlahu školní dílny před zametáním. COSI, to do sebe mělo ! ... Dnes s bezpečnostními předpisy - regulacemi - nároků na světlo - výšku - teplo, no nevím ! ... Jak se bude vařit - hoblovat - plevat a čumět do mobilu !? ... Bude tam signál ?

Miroslave, moc díky za příspěvek a za návštěvu

U toho předmětu víc než u jiných záleží na osobě učitele.

Pro mě to byla dosti odporná zkušenost a ztráta času.

Jako nejstarší dítě soukromě hospodařících rolníků jsem musela zvládat už dříve všechno, co nás v dílnách pomaličku učili. V pěstitelských pracích mě to nebavilo ještě více (o svoje záhonky jsme se musely my děti doma starat odmala, na polích pracovat k tomu; stále je zahrada mým potěšením).

Vrchol všeho byl ale předmět vaření v deváté třídě v podání jedné učitelské husy, která celé pololetí předčítala nesmysly ze staré hospodyňské knihy a my to musely podle jejího diktátu psát do svých sešitů (jak vyvářet nádobí a podobné medy). Jediným praktickým cvičením bylo upečení dortu na konci. Pamatuji si z toho nejvíc, že ta hodina byla jediná odpoledne, že kdyby nebyla, mohla jsem být o dvě hodiny dřív doma. V té době už jsem jednoduchá jídla doma vařila a taky o prázdninách předtím poprvé napekla všechno cukroví na pouť sama.

Možná by nebylo špatné, kdyby tento předmět byl volitelný, nebo alespoň povinně volitelný. A nemuseli by jej absolvovat ti, kteří prokáží, že už ty práce znají.

Nejlepší forma této výuky je osobní příklad šikovných rodičů.

Blanko, moc díky za nahlédnutí. To jste opravdu neměla štěstí na učitelku. Taková nudná teorie pak otráví veškerý zájem. A je to přesně, jak píšete v poslední větě