A já na tábora jezdila moc ráda.

Přesné, zrovna dneska jsem s jednou u 14 letou venčitelkou , která dělala 14 dní instruktorku dětem do 10 let, vzpomněla, jak si na 2 dny odskočila domů a venčit do útulku, kde se šla uklidnit, protože z nich měla nervy v kýblu :-D Top hláška - já chci maminku!

Ivko, dík za zastavení!

Tábory patřily k té době a ještě stále jsou v hlavě nějaké vzpomínky.

Tohle neznám. Bývali jsme přes léto u babičky, jen mě pak vždycky ve škole trochu mrzelo, že nemám ty táborové zážitky k chlubení. Protože chodit na borůvky a jezdit na výlet pořád do toho samého města, no... A to nemluvím o tom, jak děsné to je v pubertě, když oba rodiče mají prázdniny taky.

Borůvkové "galeje" mám taky za sebou, ale pro mě pořád lepší, než do tábora, nojo, šklebík

já první tábor také probrečela, dokonce si mě k sobe do stanu vzala jedna z vedoucích a po třech dnech volali rodičům ať si pro mě přijedou, že je to marný-ale pak jsem se vzchopila a vydržela do konce

Hrdinka!

Jitko, děkuji za tvou zpověď

Horste a já díky za čtení

Táborů jsem zažila mraky, jako dítě i jako vedoucí. Spíš jsem to měla naopak - většinou se mi nechtělo domů od kamarádů a nevšedních zážitků atd.

Pavlo, seš správňácká tábornice

Hezké, Jitko. Já jsem naštěstí na tábory nemusela, jen k babičce a tam byl ráj. Ale děcka jezdí pořád na skautské, a jsem moc ráda. Musí si vše postavit sami na zelené louce. Po 14 dnech se pak těší domů na normální postel, normální záchod a normální vanu.Synek jeden rok přijel, rozrazil dveře, ani nepozdravil, a letěl na záchod se slovy: "Ty můj kamaráde splachovací!"

Krásný!!!

ahoj Jitu, moc pěkný. Já na tábory jezdila pravidelně Vadilo mi jen, že byla 3-týdenní a masové. Darda byl jeden tábor, kde se vedoucí rozhodla, že mě přeučí z levé na pravou a když jsem nechtěla, tak mě -doslova- šikanovala. No a když už jsem se dostříhala na metru večera před odezdem, zjistilo se, že jsme chytila spálu, takže jsem si nežádoucí pobyt prodloužila o pobyt na infekčním oddělení ve městě, které sice není tak daleko od toho našeho, ale protože jsme tou dobou neměli auto a těsně před odjezdem na tábor se mi narodil bráška a taky protože to byla infekční nemocnice, dostala jsem se domů s dalším zpožděním....

Dášo, díky, že ses podělila o zážitky, i když neveselé

Tak já pravidelně navštěvovala tábory asi od sedmi let. A přesto, že jsem díky neustálému marodění byla taková cimprlich:-))), tak jsem tedy nekňučela. Neměli jsme žádnou babičku s dědou mimo Prahu, a tak byla změna vítaná. Dokonce, asi ve dvanácti letech, jsem byla dva turnusy za sebou.

Na tábory mám ty nejhezčí vzpomínky...:-))

Maruško, tak to jsem ráda.