- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pěkné, Jitko. Rodiče spolužili šedesát dva let a když jeden z nich náhle odešel, (také dědeček), babička ho přežila jen o necelé tři měsíce. Hezky napsané. Díky. (Karma).
".......víte, nám se manželství povedlo," povídá mi ovdovělá sousedka. "Vychovali jsme dvě děti, postavili dům, což byl náš sen. Pak přišla vnoučátka a můj Josífek se v roli dědečka cejtil jak ryba ve vodě. Když se vohlídnu, bylo to skoro všechno jak vystřižený z Červený knihovny. No a pak tu najednou Pepíček nebyl. Ta prázdnota k vám dochází milosrdně po dávkách, ale s nemilosrdnou pravidelností. Dneska můžu říct - máte hezký manželství, tak počítejte s tím, že jeden z vás za to pořádně zaplatí."
Moc mě sousedka nepotěšila, přesto jsem si v jejím sdělení našel světlý bod, chlapi umírají dřív. To jsem si nevymyslel, to říká statistika a ta nekecá. Jitko Tobě
Zdeňku, mockrát Ti děkuji za zajímavý příspěvek, navzdory statistikám si užívejme života, jak to jen jde.
Jitko, psáno srdcem
Také si schovávám nějaké drobnosti. Nejde mi odstřihnout se úplně od všeho. Moc hezký blog
Jano, každá drobnost skrývá vzpomínky. A za každou moc díky
Jitko, přiznávám, každý Tvůj blog nezvládnu. Ještě že jsem tento zachytila. Patří k těm nejlepším
Sylvo, vůbec nevadí, že nestíháš, hlavně, že se občas zastavíš a za to moc díky
důlek, co tam po tobě je... klobouk,cos v něm chodils na hříbky...je tam toho víc, je tam toho, že nemám slova já... tak jen: pro mne jsi Spisovatelka týdne
Radko, jen jsem přetlumočila slova a pocity té ženy...a pravda, i trochu moje. Moc díky za přečtení