Jitko, šťovík My jednou ukradli králíka strejdovi z králíkárny a s klukama jsme ho opékali na ohýnku, jen jsme nevěděli, že ho musíme vyvrhnout. Nedalo se to! A nebo kdo sní celou kopřivu, to byl borec! Mimochodem hezká příroda.

No téda fůj! Ale aspoň jste ho stáhli z kůže, né?

Taky jsme šťovíků "spásli" metráky. Většinou jsme si je narvali a nacpali pod bundu, pak někam zalezli (nejlépe na strom) a tam "požírali". Přitom to v syrovém stavu a ve velkém množství není nic moc zdravého pro vysoký obsah šťavelanů. Ale přežili jsme to ve zdraví.

Přesně tak jsme to dělali i my, pravda, že ze stromu to šlo někdy až moc rychle (třeba po třešních)

Náhrada za žvýkačku

A ještě k tomu zdravá

Já si pěstuji šťovík na zahradě.

I my ho máme plnou zahradu

Zrovna včera jsem si po letech zase zazvejkal... A teď si o tom este počet. Dekuju

To je náhodička! Marku, zdravím

My jsme zase jako děcka pojídaly svatojánský chléb (kytka s malými placatými plody, kterým jsme říkali "chlebíček"), chodili do sadu na třešně nebo na kukuřice. Já vím, je to polní pych, ale dnes se to prý dělá ve velkém - někdo přijede s auťákem a "sklidí" třeba půlku pole.

"Chlebíček" byl u nás vzácností, ale ostatní polní pych nikoliv

Jo, ty frčely. Já měla radši šťavel v lese. A prý oxaláty a ledvinové kameny a bla bla. Zatím žiju.

A žasla jsem, jak jsou zdravý...teda aspoň to píšou

To jsou hezké vzpomínky na to, co jsme všechno dělali, dnes už je to nebezpečné a často přímo zakázané. A přežili jsme.

Jasně, přežili

Taky jsme okusovali kdejakou bylinu, pamatuju třeba na trnky, ty krásně svíraly v puse a rostly prakticky všude. Hezké fotky, Jitko

Jejda, trnky taky!

Jo jo, když jsem byl malej, taky jsem je jedl

Pavle, dnes jsem si to po létech zopakovala, není to špatný