V jedné skvělé restauraci dávají lízátka při odchodu domů. Moc hezká tradice. Ne že bychom tam chodili kvůli mlsání. Ale lízátko je fajn.

Ty kulatý s obrázkama

Ano, "Co záleží na postavě - hlavně, máš-li něco v hlavě" - to mi furt opakovala mábabička. I když, nám záleží, co Ty na to

U mě v obchodě bys lízátko dostala i se žvýkačkou Jituš.

Koupím jednu dlaždičku :))

Super Jituš

Stříhání "podle kastrólu" mi ani nepřipomínej! Z toho jsem se vymanila až tak někdy na druhým stupni školy, pak mi bylo povoleno chodit k profesionálním střihačům. Ale stejně to vždycky kadeřnice vzala "na kluka", delší vlasy jsem začala nosit až v dospělosti.

Jo a lízátko jsem za nový sestřih nikdy nedostala!

Vida, na co všechno je dobrá dospělost

občas si něco šmiknu sama, občas zajdu k odborníkům, nejčastěji ale hodím na hlavu nějaký klobouček hučku nebo kšiltovku a nic není vidět

Děláš dobře

K holiči nechodím, stará se o mě moje ženuška, ale lízátko nedostávám.

to je skvělý

Mě maminka vodila k holiči, ale musela mě tam dovléci málem v poutech.

Jejda, v dnešní době by s tím možná měla problémy

Taky nás maminka stříhala a sponku dávala ... A nějak se mi vybavilo, že bráška jeden čas míval střih na ježka a nosil švédskou košili ....

Vlasto, tak to jsme potom měly stejnýho bráchu, mám i foto

Jitko, jak vidím lízátko, celá se otřesu. Na jaře mi jedno zbylo ze soutěže pro malé čtenáře, tak jsem ho zkonzumovala a ten lepkavej sajrajt mi rozedřel dáseň .

To znám, píšu to i níže. Jak začnu cucat bonbon, je zle