Jitko, vidím, že jsi vyslyšela výzvu kolegy Šika k pěknému zavzpomínání. Paráda!!! Napsala jsi to tak báječně, že tu teď sedím se slzama v očích, přísahám! Díky za tu milou čtecí chvíli!

Vyslyšela, ale aktuální téma vede Tobě moc děkuju za milá slova

Hezký vzpomínky, Jitko! Přání je jedna věc a skutečnost jiná. Myslím, že je fajn mít tak velikou rodinu, jako máš ty. Závidím (ale ne, vždyť já vím, člověk se musí spokojit s tím, co má).

Máš pravdu, je to fajn. Měj se a dík za zastavení

Občas jsem měla za mlada podobné pocity, a byla dotčená, že nás je tolik, a že se o všechny musím nějak starat, (a to jsme byli "jen" čtyři). A pak se to najednou otočilo, a teď kluci pomáhají mně, když potřebuju. Moc pěkné vzpomínání, Jitko

Ivo, fajn vzpomínka

To jsem si přála celé dětství. Jen jsem musela všechno odevzdat mladším a ještě na mě házely své průšvihy. Taky jsem si dohodla, že si je vezme holka od sousedů.

A nevzala???

Jituš, moc hezky jsi zavzpomínala, a ten závěr je skvělý. Jen, vždycky se to nepovede. O to víc ti tu soudržnost se sourozenci přeju.

díky, Maruš a opatruj se

Jitko, moc mě to vzpomínání potěšilo. A já jako jedináček zase moc chtěla sourozence. Mně to ale vydrželo i v dospělosti. A že člověk chtívá to, co nemá.

Ráda jsem potěšila a moc zdravím vás oba....a kočky

Samozřejmě karma a smích

Jsem mladší a jakozto průkopník (sestra byla domácí putka) jsem to měla těžké. Naucig rodiče, že jdu ven, tančit, randit apod. sestra se nakonec vezla v mém stínu.

Takže klíďo mladší, klíďo starší a ségru nebo bráchu, je to fuk.

Bohunko, to mě těší, že ses zastavilamoooc zdravím

Nejsem vejškrabek, mám mladšího bráchu, ale hrozilo, že budu sobec. Naštěstí nás rodiče vzorně dělili. Jen jedinkrát jsem dostala pomeranč navíc, byla jsem nemocná. Bráška má 70 let a dodnes to neví. Neprozraď to.

Už jdu lovit na netuJitule práskačka.