Štěstí je mít bezvadnou babičku, Jitko. 😺

Na to by měli odpovědět oni

Ako i spieva náš Richard Müller - štěstí je krásna věc...

Máš velké štěstí, Jitko. Tím jak dnes mají matky děti, až v pozdějším věku, jednou dojde k věci, o které se nepíše. Totiž vnuci nepoznají nikdy svou babičku. To je smutné. Ale Ty máš štěstí. A kdo to má? Hezký den

Honzo, zdravím a přeju pěkný jarní den. A děkuji

tyhle povidani miluju!

jen...co jsou to ty "kozuchy"?, Jitulko

Hrají je dva i více lidí. Každý si napíše číslice od 1-10 a ten druhý hádá, jaké číslo právě napsal. Podle toho si číslice zapisuješ do sloupečků vždy po třech. Tužku máš schovanou za dlaní, ale když pečlivě sleduješ spoluhráče, poznáš, jaké číslo napsal. Ale dá se švindlovat. Když máš tři, zaškrtáš je, no my, děcka jsme je pořádně "zabalily", jako kožich (kožuch) Když máš všech deset kožuchů, vyhráváš. Nevím, jak to vzniklo, učila nás to maminka.

Tak jsem načerpal elixír pozitivní energie ...díky

To jsem ráda

Jitko, na tom pexesu bys měla zapracovat. Krásné vyznání.

Trénuju jak se dá

Vnoučata jsou radost a pravnoučata také. Štěstí můžeme zažívat každý den.

Vašek

Vašku, souhlasím.

S vnoučaty je to fajn. Náš vnuk nás kdysi doma přivítal sdělením, že má "průměj". Až později jsme zjistili, že tím myslí průjem. Pokud nás v současnosti něco podobného postihne, dodnes používáme ten jeho libozvučnější termín. Dnes se radujeme nad půlroční pravnučkou, kterou nás obdařila vnučka a těšíme se, až začne chodit a mluvit.

Milane, přeji radost a hlavně zdraví celé rodině

Jako vždy, hřejivé a lidské. Karma, Jíťo

Díky, Jardo

"Kožuch" jsme nikdy nehráli, pro mě je to také neznámá hra. Ale nádherné vyprávění od babičky je ten váš blog

Ivano, moc děkuji