Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prosím vás, může mi někdo pomoct?

8. 07. 2017 20:34:05
Ten den bylo vedro k padnutí, přesně takové, že než pověsíte druhou ponožku, ta první vám zaručeně uschne pod rukama. A mě čekala úmorná cesta do města.

Tehdy jsme se zrovna přestěhovali na vesnici, mladší synek měl pouhé tři měsíce. Vedro k padnutí, ale povinné návštěvy dětské poradny se prostě musely dodržovat. Zrovna jako tato, kam jsem byla pozvaná. Vlastně pojedu s malým Tomáškem poprvé autobusem.Taková malá kočárková premiéra. Auto jsme tehdy neměli, byli jsme vděční za nový byt.

Synka jsem nastrojila, uložila do kočárku a vyjela do příkrého kopce směr autobusová zastávka. Výšlap mi dal pořádně zabrat, bylo opravdu vedro hned zrána. Ať už jsme ve městě! Zdálky už vidím autobus, s úlevou uvažuji, že se záchrana blíží.

Nechala jsem kočárek u zadních dveří, předními rychle přeběhla k řidiči, zakoupit lístek, vracím se ke kočárku a vtom mi blesklo hlavou, že ho vlastně sama nenaložím. Jak jsem tohle mohla opomenout, asi jsem to brala jako samozřejmost, že se prostě musí maminám s kočárky pomoct. Jenže téměř plný autobus pasažérů "mlčel", většinou lidé hleděli před sebe, jako že se jich to netýká.

Zoufale jsem do toho mlčícího davu zvolala, " Prosím vás, může mi někdo pomoct? " Až ze zadního sedadla naštěstí přiběhl mladík a s kočárkem mi pomohl. Až jsem usedla, teprve mi vše došlo a s velkým zármutkem si uvědomila mé budoucí trable s kočárkovým cestováním a v duchu si slíbila, že takhle sama už nikdy! Obdobnou jízdu jsem však musela chtě, nechtě pak absolvovat asi třikrát, a měla stejný průběh. Na příště jsme se tedy domluvily se sousedkou, která měla stejně staré dítě a vzájemně si při cestě vypomáhaly. Malý Tomík proto přesedlal velice brzy do skládacích "golfek", které byly na cestování nejlepší.

Tato nemilá kočárková vzpomínka se mi vybavila po létech opět včera. Téměř plně naložený autobus a stejný scénář. Mladá maminka stojící u zadních dveří a prosebně žadonící.

"Prosím vás, může mi někdo pomoct?" Bylo to jako "dežavy", prostě už něco kdysi prožité. A já instinktivně vyletěla ze svého sedadla, na mladou maminu se usmála a chopila se rukojeti kočárku. Zdál se mi sice nějak těžší, než ty, které jsme před mnoha léty vozili my, ale jen jsem si v tu chvíli přála, aby cestování s nimi měly maminky lehčí a spolucestující vstřícnější.

Jsme přece lidi, nebo ne?

Autor: Jitka Štanclová | sobota 8.7.2017 20:34 | karma článku: 28.18 | přečteno: 1199x

Další články blogera

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 18.35 | Přečteno: 305 | Diskuse

Jitka Štanclová

To prostě nevymyslíš.

Ano, nevymyslíš. To musíš buďto zažít, nebo odposlechnout. Kdekoliv, od kohokoliv. Pak je krůček k tomu, předat to dál.

15.11.2017 v 12:43 | Karma článku: 24.61 | Přečteno: 855 | Diskuse

Jitka Štanclová

Ženská, co děláte s tím psem?!

Někomu prostě nevysvětlíte, že jsou na světě různí psi, protože to jednoduše nestihnete. Jako známá v tomto příběhu.

11.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 25.06 | Přečteno: 942 | Diskuse

Jitka Štanclová

Jasná volba, no tak budu bez másla!

Co to vidím? Od čtvrtka akce máslo za lákavý peníz! Stačila jen představa, jak to asi bude na místě vypadat a volba byla hned jasná. Jdeme radši do lesa!

9.11.2017 v 13:34 | Karma článku: 23.76 | Přečteno: 649 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Krysa v mé ložnici

Zachraňuju. Každou chvíli někoho. Už od mala. Nevím, jak je to možné, ale potřebný mé péče se vždy objeví u mne, kdyby kolem stálo sto dalších lidí, potenciálních zachránců. A kdyby ne, najdu si ho sama. Možná je to nemoc?

18.11.2017 v 12:19 | Karma článku: 17.51 | Přečteno: 392 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

17.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 19.58 | Přečteno: 715 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 45: 23 hodin ve Wroclawi

Minulý týden jsem se svým drahým podnikla dvoudenní výlet do polské Wroclawi. Musela jsem přitom překonat fobii z cestování autobusem a absolvovat pětihodinovou cestu tam a zase zpět.

17.11.2017 v 20:54 | Karma článku: 8.24 | Přečteno: 311 | Diskuse

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 14.57 | Přečteno: 510 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 500 | Diskuse
Počet článků 398 Celková karma 22.95 Průměrná čtenost 855
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.