"Fakt, holky! Málem jsem dnes duši vypustila. Ale co bych neudělala na to naše výročí. Čtyřicet let pospolu, to je dneska až nenormální jev, že jo!"
Sotva za námi přišla, dosedla na židli, už spustila svůj bolestivý zážitek z uplynulého dne.
"Však víte, holky, jak je ten můj chlap na všechno "cimprlich, akurátní." Proto jsem si řekla, že mu dneska prostě ukážu, že i po těch létech jsem hospodyňka, kuchařinka na svém místě. Dala jsem vařit skvostný vývar, kvalitní maso, lupla jsem k tomu i morkovou kostičku. Oběhla jsem ladným skokem zahrádku, posbírala bio zeleninku. Vývar se na mě pak jen usmíval.
Ještě nudle! Na domácí nudle jsem já vysazená,(mužskej jakbysmet) žádný bílý hrůzy z obchodu. A nudličky vařím zásadně zvlášť, ať polívku nazakalí. Do ní vložím nudle až naposled. Toto vše jsem dala stranou a vrhla jsem se na hlavní chod. Připadala jsem si jako v Prostřenu, jen bez kamer.
Ražničí, to ten můj chlapák miluje! Tak budeš mít hochu ražničí, ať víš, co máš doma za poklad, který při tobě stojí po celých čtyřicet let a udělá ti doslova pomyšlení!
"A už láduju jednotlivé kousky na špejli, pěkně popořadě", polkla zadýchaná kamarádka na sucho a rychle si lokla z dvojky suchého bílého.
Vše šlo jak na drátku, sice jsem cítila už únavu, protože k americkým bramborům jsem si ještě vymyslela lehký dip, či jak se to jmenuje a zároveň míchala těsto na moučník. Dala sis holka úkol, tož trp a splň ho!
Poté jsem si otřela pot z čela, hodila žlutavé nudličky do polívky, posypala troškou zeleným a konečně si oddechla.
Už vchází, pán tvorstva, sice poněkud hřmotně, ale však ono se mu udělá dobře na dušičce po tom mém menu, to už znám! Rozkročmo stojí u sporáku, naběračkou míchá polévku, cosi se mu nelíbí a v tom zakleje na celou kuchyň.
"Do prdele a co má být toto?" Krve by se ve mně nedořezal, z útrob naběračky na mě totiž civěla drátěnka. Ta už pamatovala leccos, ale že se ocitne v polívce, s tím určitě nepočítala. Natož já. V přílišné aktivitě, jsem ji zřejmě spolu s nudlemi prostě shrnula na misku a pak šupla do polívky.
"Pot se mi řinul po zádech, slzy se draly do očí. Tak jsem se snažila a výročí se načisto zvrtlo kvůli zatracené, rezavé drátěnce!" ulevila si od plic kamarádka a dopila jedním hltem svoji dvojku.
"A co muž?" vyzvídaly jsme my ostatní ženské.
"No, chvilku bylo ticho, nasadil smutnej psí výraz, když polívka skončila v záchodě, ale pak s úsměvem dodal.
"Matko, za těch čtyřicet let jsem viděl leccos, ale drátěnkovou polívku ještě ne! Naštěstí zde máš voňavý špízy, ty to vynahradí."
A měl pravdu, ten můj dlouholetej trapič parťák.
