Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já chci dršťkovou!

28. 07. 2017 20:13:39
Zvolal náhle můj muž, když jsme zrovna míjeli jedno rychlé občerstvení. "Tu ti můžu dát klidně tady a zadarmo", zasmála jsem se sama svému vtípku.

Ale pak jsem ho stejně následovala do lákavého pohostinného zařízení.

"Tak si ji dej, já zatím nakoupím nějaké maso", sdělila jsem hladovému muži a začala vybírat lákavé, čerstvé produkty.

"Ta je dobrá, dej si taky, fakt nebudeš litovat", přesvědčoval mě a ani tolik nemusel. Polévka totiž rázem provoněla celý obchůdek. Tak jsem si ji taky dala. A jak jsme tak stáli vedle sebe a ve stoje pojídali tuhle dobrotu, zasnila jsem se a přenesla o mnoho let zpět.

Byly zrovna prázdniny, spolu se sestrou a bráchou jsme cestovali za rodinou na Valašsko. Všichni ještě školou povinní, já nejmladší "vejškrabek", jak mi s oblibou říkali. Cesta vlakem byla složitá, únavná, zpoždění, přesedání a spolu s tím hlad, žízeň a my téměř bez peněz.

"Dáme nějakej gáblík", pronesl brácha důležitě, už proto, že měl za nás zodpovědnost. A jelikož jsem svého jediného bráchu ctila a poslouchala na slovo, cupitala jsem za ním, zrovna jako ségra. Na přerovském nádraží bylo rušno, stouply jsme si obě k vysokému stolku a trpělivě, hladově, čekaly na bráchu, který stál frontu na jídlo. Za chvíli se už blížil k nám, v ruce velkou misku kouřící, voňavé, dršťkové polívky.

"Ségry, smůla, drobásky vystačily jen na jednu porci, ale my se podělíme, že?" zazubil se na nás, tak jak to uměl jen on. Chvíli jedl z misky, pak sestra, ale já, jelikož jsem byla prťavec těsně při zemi a stolky byly moc vysoké, neměla šanci. Proto mě brácha chytil v pase, nadzvedl a přikázal.

"Slopej polívku, rychle!" No to bylo něco na mě. Už ta potupa, že mě před zraky všech musí zvedat! V rychlosti jsem však stihla pár lžic, ale styděla jsem se, až mě polévalo horko.

"Já už nemám hlad", vypískla jsem a on mě pustil zpátky na zem, určitě rád, protože polívky v misce rychle ubývalo. To mě ale bylo srdečně jedno, žmoulala jsem svůj rohlík a byla pak přešťastná, když mě brácha vzal pevně chlapsky za ruku a bezpečně jsme pak dorazili do cíle.

Dnes mi ta polívka chutnala úplně stejně, jako před těmi léty. Poctivá, voňavá, jako dětství, mládí...

"Tak bráško, někdy na ni určitě zajdem. Sice bys mě už tak lehce nechytil v pase a vyzdvihl, ale určitě se zasmějeme, zavzpomínáme, je přece nač vzpomínat".

Autor: Jitka Štanclová | pátek 28.7.2017 20:13 | karma článku: 36.95 | přečteno: 3206x

Další články blogera

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 18.35 | Přečteno: 305 | Diskuse

Jitka Štanclová

To prostě nevymyslíš.

Ano, nevymyslíš. To musíš buďto zažít, nebo odposlechnout. Kdekoliv, od kohokoliv. Pak je krůček k tomu, předat to dál.

15.11.2017 v 12:43 | Karma článku: 24.61 | Přečteno: 855 | Diskuse

Jitka Štanclová

Ženská, co děláte s tím psem?!

Někomu prostě nevysvětlíte, že jsou na světě různí psi, protože to jednoduše nestihnete. Jako známá v tomto příběhu.

11.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 25.06 | Přečteno: 942 | Diskuse

Jitka Štanclová

Jasná volba, no tak budu bez másla!

Co to vidím? Od čtvrtka akce máslo za lákavý peníz! Stačila jen představa, jak to asi bude na místě vypadat a volba byla hned jasná. Jdeme radši do lesa!

9.11.2017 v 13:34 | Karma článku: 23.76 | Přečteno: 649 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Krysa v mé ložnici

Zachraňuju. Každou chvíli někoho. Už od mala. Nevím, jak je to možné, ale potřebný mé péče se vždy objeví u mne, kdyby kolem stálo sto dalších lidí, potenciálních zachránců. A kdyby ne, najdu si ho sama. Možná je to nemoc?

18.11.2017 v 12:19 | Karma článku: 17.51 | Přečteno: 392 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

17.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 19.58 | Přečteno: 715 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 45: 23 hodin ve Wroclawi

Minulý týden jsem se svým drahým podnikla dvoudenní výlet do polské Wroclawi. Musela jsem přitom překonat fobii z cestování autobusem a absolvovat pětihodinovou cestu tam a zase zpět.

17.11.2017 v 20:54 | Karma článku: 8.24 | Přečteno: 311 | Diskuse

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 511 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 500 | Diskuse
Počet článků 398 Celková karma 22.95 Průměrná čtenost 855
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.