Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Maminko, já chci domů!

5. 08. 2017 14:11:15
Prázdniny se přehouply do druhé poloviny, pobyty na letních táborech jsou stále aktuální a některé vzpomínky tak živé...

Zrovna včera, jsme s ženskýma v "babinci" probíraly tohle téma. A já se, přátelé, neměla čím chlubit! Do tábora, ani kamkoliv jinde, by mě totiž nikdo nedostal ani párem volů. Všude mimo domov jsem brečela ( po valašsky šklébila) a bylo mi neuvěřitelně smutno. Nebylo tedy divu, že mi sourozenci začali říkat "Šklebíku". Ale já si prostě nemohla pomoct. Jen jsem si vždycky přála, aby tohle nezdědili mí synové. Bohudík se tak nestalo, do táborů se těšívali, ale já prožívala opět muka a strach o ně. Jak jsem nad jejich koresponďáky bulela, to jsem přiznala, až byli velcí.

Nebyla jsem však zdaleka sama, kdo odloučení od domova bral špatně, jak popisovaly ve svých vyprávěních ostatní ženské.

Například Ivanka, při návštěvě rodičů na letním táboře, už stála i s kufříkem u silnice a tvrdošíjně odmítala vrátit se zpět. Poté se ale nechala přemluvit a na tábor pak jela ještě víckrát.

To Danka, psala srdceryvné dopisy, doprovázené množstvím srdíček a rozmazaných slziček s dovětkem. "Maminko, to jsou moje slzy", to aby máma pochopila, že je posílá přímo online.

Pepíček, ten napsal zprávu z tábora stručně a jednoduše. "Ahoj mami, tati, mám se dobře, pořád brečím!"

To malý Ondra, se právě z tábora vrátil a s plyšovým medvědem pod paží, kterého si s sebou vezl jako maskota, oznámil.

"Tak jsem to přežil, vrátil se, ale abys věděla, maminko, jel jsem tam jenom kvůli tobě!" Krásné vyznání, což?
Radek, sotva co se s táborem těžce smiřoval, co čert nechtěl, nastoupil s ostatními dětmi do vlaku zrovna ve chvíli, kdy tudy jela jeho babička.

Ta vzpomíná ještě dnes. "Doteď vidím ty jeho smutný, prosebný oči, měla jsem sto chutí vzít ho s sebou, ale statečně to odmítl". To byl teda frajer kluk!

Tak to vidíte. Holky, nebo kluci, všichni máme nějaká ta tajemství, když se vzdalujeme od domova. Nejdůležitější však je, užít si to, bezpečně se vrátit a mít nač po letech vzpomínat.

Autor: Jitka Štanclová | sobota 5.8.2017 14:11 | karma článku: 26.21 | přečteno: 1320x

Další články blogera

Jitka Štanclová

Fuj, ona má na sobě tepláky!

Jó, časy se mění. I tak by se to dalo říct. Co se dříve tak kritizovalo, dnes se dere kupředu, doslova závratnou rychlostí.

19.10.2017 v 20:27 | Karma článku: 25.64 | Přečteno: 1069 | Diskuse

Jitka Štanclová

Jehličí i za obrázkama...

... i za krkem, prostě všude, kam se doma podívám. Ale to vůbec nevadí, budeme mít nač vzpomínat. "Nálety" do lesů jsou v těchto dnech extrémní, ale kdo by odolal, když je tak nádherně.

14.10.2017 v 13:04 | Karma článku: 16.72 | Přečteno: 265 | Diskuse

Jitka Štanclová

Zas tě chytla lenora?

Slýchávaly jsme jako děti a já vždycky dumala nad tím, kam se mně ta věc asi usadila. V zrcadle jsem naštěstí žádnou lenoru neviděla.

8.10.2017 v 14:04 | Karma článku: 20.92 | Přečteno: 541 | Diskuse

Jitka Štanclová

Podívej, miláčku, jak zapadá slunko nad Hornbachem!

Čeština je krásně rozmanitá. A když se náhodou poskládají písmenka trošku jinak, než mají, je dokonce kouzelná.

3.10.2017 v 14:40 | Karma článku: 23.35 | Přečteno: 919 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 12.48 | Přečteno: 459 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 42 (a všechny ty týdny předtím): Jak být pravý dospělák

Po několika měsících se hlásím s novým příspěvkem, který se mimo jiné věnuje tomu, jak jsem přežila dobrodružnou výpravu do Bosny, snažila se zbavit své sbírky infantilních oděvů a začala vést pravý dospělácký život.

22.10.2017 v 18:40 | Karma článku: 6.45 | Přečteno: 169 | Diskuse

Jana Slaninová

"Slečno, na tý fotce s motorovkou vypadáte jako vrah!"

"Jeden by se vás vážně lek!" vece onen chlapík s vytřeštěnými zraky. "Drzoune!" Uíííááávrůům! Říz, fik a hotovo. Žádný pindy ohledvá motorovky. Rozhostilo se ticho. Takové, že by se dalo krájet.

22.10.2017 v 14:23 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 474 | Diskuse

Edna Nová

Nesnesitelně lehký život třicátníků

Některé problémy jsou úsměvné, jiné smutné, další tragické. Jak žije ta „zlatá mládež“ v okamžiku, kdy už by měla být dospělá?

22.10.2017 v 12:22 | Karma článku: 30.18 | Přečteno: 1869 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

A co na to ti druzí

Moc ráda bych... Ale co by na to řekli ostatní? Také se vám stává, že vám tahle jednoduchá otázka brání žít tak, jak byste si opravdu přáli? A je to skutečně nutné?

22.10.2017 v 12:16 | Karma článku: 9.16 | Přečteno: 269 | Diskuse
Počet článků 388 Celková karma 21.89 Průměrná čtenost 854
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.