Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč nejsi větší ...

10. 08. 2017 21:33:36
...aspoň o pár cenťásků? Tenhle hit jsem si denně broukala od těch dob, co jsem ho slyšela poprvé. Bylo mi to však houby platné.

Svou "výšku" téměř nad zemí, jsem tím neznásobila. To, že jsem při tělocviku v řadě stála až na konci, s tím jsem se smířila, nedalo se nic dělat. Byla jsem vlastně první, i když od konce. To, že mi při recitaci museli dávat mikrofon naležato, bylo vlastně taky poněkud originální, jak jsem však pochopila až později. Že jsem nedosáhla na domovní kliku a musela čekat, až přijde někdo z našeho baráku, to mi dodnes se smíchem všichni připomínají.

"No a co, tak jsem tam vystála důlek, který je tam dodnes!" bráním se a každému pak dotyčné místo ukazuji. Někdo má pomníky, já zase stupínek u dveří. Na pohled z "nízka" si prostě zvyknete. Zvlášť, když pak protějšek, ani děti příliš nevyčnívali nad normál.

Ale jednoho dne se pod našimi okny objevila návštěva. Synovec z Valašska, který se k nám vydal hezky sportovně, na kole.

"Tož vítej, synku!" S radostí na něho mávám z okna a už oba s manželem šupeme ze schodů, přivítat ho. "No tys nám ale vyrostl!" křičím na něho, protože k tomu, abych ho pevně obejmula a vlepila pořádnýho hubánka, si musím vyskočit na lavičku. A když vešel k nám do bytu, najednou bylo všude plno, zdálo se mi, že skoro až ke stropu. Ten pocit se za chvíli vytratil, až když si sedl za stůl.

Byla to však velice milá návštěva, inu, jako s každým z rodiny, s kým se setkáme. Už dávno se nedojímám nad přáním "proč nejsi-nejsem větší". Každý má totiž ty svoje výhody. My, spíše při zemi, bez problémů najdeme třeba houby, borůvky, nemusíme se tak moc zohýbat. A co třeba nějaký poklad, ten máme šanci taky uvidět dříve, než ti velikáni. A nebo, když půjde někdy do tuhého, snadněji se schováme. Tak nač se trápit?! A co bych si počala, když bych byla přerostlá? To už by mě mí drazí synovečci a neteřinky neoslovovali "to je naše malá teta" a to by mi vážně moc chybělo!

Tak se tu zčistajasna zjevil

Velkou pomoc mi prokázal při sundávání záclon

S Rexíkem se pomazlil

I Mrazíka si zahrál

A hlavně, potěšil svou přítomností.

(Věnováno synovci Zdeňkovi)

Autor: Jitka Štanclová | čtvrtek 10.8.2017 21:33 | karma článku: 22.37 | přečteno: 631x

Další články blogera

Jitka Štanclová

Fuj, ona má na sobě tepláky!

Jó, časy se mění. I tak by se to dalo říct. Co se dříve tak kritizovalo, dnes se dere kupředu, doslova závratnou rychlostí.

19.10.2017 v 20:27 | Karma článku: 25.64 | Přečteno: 1069 | Diskuse

Jitka Štanclová

Jehličí i za obrázkama...

... i za krkem, prostě všude, kam se doma podívám. Ale to vůbec nevadí, budeme mít nač vzpomínat. "Nálety" do lesů jsou v těchto dnech extrémní, ale kdo by odolal, když je tak nádherně.

14.10.2017 v 13:04 | Karma článku: 16.72 | Přečteno: 265 | Diskuse

Jitka Štanclová

Zas tě chytla lenora?

Slýchávaly jsme jako děti a já vždycky dumala nad tím, kam se mně ta věc asi usadila. V zrcadle jsem naštěstí žádnou lenoru neviděla.

8.10.2017 v 14:04 | Karma článku: 20.92 | Přečteno: 541 | Diskuse

Jitka Štanclová

Podívej, miláčku, jak zapadá slunko nad Hornbachem!

Čeština je krásně rozmanitá. A když se náhodou poskládají písmenka trošku jinak, než mají, je dokonce kouzelná.

3.10.2017 v 14:40 | Karma článku: 23.35 | Přečteno: 919 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Dana Adámková

Takové normální klábosení

Je fajn, když se člověk může zasmát i sám sobě. Někdy se sám sobě diví, co vypustil z pusy. Při kávě se probere kde co. Roztomilé vzpomínky dnešního sedánku zkusím napsat.

23.10.2017 v 12:09 | Karma článku: 14.59 | Přečteno: 222 | Diskuse

Martina Pixová

Až naprší a uschne

Bylo to tu a je to tu zas. Plískanice. Déšť. Vítr. Zima. Tma. Teplý svršek přes sebe člověk vždycky nějaký přetáhne, ale jak se obout do sloty? Ve městě! Má člověk dbát na trendy a ničit si obuv nebo jsou ve městě gumáky povoleny?

22.10.2017 v 21:55 | Karma článku: 7.27 | Přečteno: 176 | Diskuse

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 427 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 27.30 | Přečteno: 1071 | Diskuse

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 318 | Diskuse
Počet článků 388 Celková karma 21.89 Průměrná čtenost 854
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.