Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

I nám jednou bylo sedmnáct...

14. 08. 2017 21:14:32
Milenci sice ne v texaskách, ale v kraťasech, tak jak se to hodí k prázdninám. A ten pár k nim dokonale patřil.

Ale hezky popořádku. Je to už pár let. Jelikož jsem na naši zahradu kvůli vedru chodívala až k večeru, a z okna vyhlížela, kdy už bude volná cesta i k venčení našeho psa, měla jsem o této dvojici přehled.

Záměrně píši dvojici, muž byl totiž vždycky stejný, dívky se ale obden střídaly. Jeden den šla s tím klukem menší, štíhlejší, druhý den vyšší, trošku při těle. A chlapec měl na sobě stále stejné tričko, což mě trošku pobouřilo! Šli vždycky vedle sebe, žádné důvěrnosti. Na ty třeba dojde, až se setmí.

Tak to šlo "na střídačku" asi tři týdny a já, stará bába, tak nějak čím dál víc fandila té menší blondýnce.

"Tak chlapče, už by ses měl rozhodnout", komentovala jsem si vždycky jen tak pro sebe v přítmí okna. A opravdu! Druhý, třetí, čtvrtý den, mladík směle kráčel a po jeho boku se ocitla...vždy jen malá blondýnka.

"Tak ještě hodinu babko počkej, přece zrovna teď se nepoženeš na zahradu a tak krásný pár nevyrušíš!" přikázala jsem si jednou a trpělivě čekala. Ale bylo to houby platné. Možná zrovna v té nejlepší chvíli, je vyrušil příjezd auta. Dvojice se zrychleně vynořila zpoza rohu, oba si kvapně upravovali oděv i vlasy a svižně, bok po boku, kráčeli z místa setkání.

Pak jsem je spatřovala po celý zbytek prázdnin a pečlivě dbala o to, abych je nijak nerušila svým průchodem ze zahrádky. Poslední den, jsem je stejně potkala. Zrovna kráčeli, oba krásní, načesaní, navonění, a už ruku v ruce. Můj pes se k nim hnal, jako ke starým známým a s nadšením je vítal.

I já se zálibně na tu dvojici zadívala, a zasnila...

"Tak už tu budete mít dnes klid, park je jen váš", sdělila jsem jim jen tak při zrychlené, upocené chůzi, babča s kšiltovkou na hlavě, a světácky na ně mrkla. Malá blondýnka se otočila, usmála se a mrkla též.

Ach jo! I nám jednou bylo sedmnáct, jako zrovna jim....

Autor: Jitka Štanclová | pondělí 14.8.2017 21:14 | karma článku: 16.55 | přečteno: 745x

Další články blogera

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 18.35 | Přečteno: 305 | Diskuse

Jitka Štanclová

To prostě nevymyslíš.

Ano, nevymyslíš. To musíš buďto zažít, nebo odposlechnout. Kdekoliv, od kohokoliv. Pak je krůček k tomu, předat to dál.

15.11.2017 v 12:43 | Karma článku: 24.61 | Přečteno: 855 | Diskuse

Jitka Štanclová

Ženská, co děláte s tím psem?!

Někomu prostě nevysvětlíte, že jsou na světě různí psi, protože to jednoduše nestihnete. Jako známá v tomto příběhu.

11.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 25.06 | Přečteno: 942 | Diskuse

Jitka Štanclová

Jasná volba, no tak budu bez másla!

Co to vidím? Od čtvrtka akce máslo za lákavý peníz! Stačila jen představa, jak to asi bude na místě vypadat a volba byla hned jasná. Jdeme radši do lesa!

9.11.2017 v 13:34 | Karma článku: 23.76 | Přečteno: 649 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Krysa v mé ložnici

Zachraňuju. Každou chvíli někoho. Už od mala. Nevím, jak je to možné, ale potřebný mé péče se vždy objeví u mne, kdyby kolem stálo sto dalších lidí, potenciálních zachránců. A kdyby ne, najdu si ho sama. Možná je to nemoc?

18.11.2017 v 12:19 | Karma článku: 17.51 | Přečteno: 392 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

17.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 19.58 | Přečteno: 715 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 45: 23 hodin ve Wroclawi

Minulý týden jsem se svým drahým podnikla dvoudenní výlet do polské Wroclawi. Musela jsem přitom překonat fobii z cestování autobusem a absolvovat pětihodinovou cestu tam a zase zpět.

17.11.2017 v 20:54 | Karma článku: 8.24 | Přečteno: 311 | Diskuse

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 511 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 500 | Diskuse
Počet článků 398 Celková karma 22.95 Průměrná čtenost 855
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.