Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ty si klidně umřeš...a co já?

24. 08. 2017 14:33:11
Povzdechla si, přitom neklidně poposedla na svém místě, odsunula neviditelné smítko ze svých šatů. A dál pokračovala ve svém monologu.

"Tos mě neměl dělat, dědo", pronesla naléhavým hlasem kamsi do prázdna.

"Říkám mu to furt dokola", dodala a podívala se přitom na mě, zda jí aspoň já rozumím.

" Každej den to pak bez tebe bylo horší a horší, všechno zůstalo jenom na mně. Úřady a vyřizování, nekonečný štrapáce lejster o někom, kdo už tu mezi náma není. Dlouhý hodiny sedávám sama u okna a polohlasem předříkávám, co bys asi teď komentoval. Politiku, sousedy, nebo vzpomínky z mládí, na ty docházelo v poslední době častěji. Nic jinýho sis tak nepamatoval, jako právě to. V uších mi stále zní i volání z tvého lůžka. Musím říct, že kolikrát nervóznější, než bylo třeba, na to se nezapomíná, ale já už to přece dobře vím. Nemoc si nevybírá.

Šlo to se mnou ztuha. Proklínala jsem ty nekonečný dny plný smutku, a dokonce si přála, abych šla radši tam za tebou, až se mně to skoro podařilo. Ale už tě slyším, že bys mě zase nadával, jakej jsem sobec. Přece jsem tady nezůstala tak docela sama a život musí jít dál, žejo".... pokývala zas hlavou směrem ke mně.

"A já si to uvědomovala čím dál víc, dědo. Veškeré náležitosti už mám konečně z krku. A všechno, co chtěli mladí na památku, jsem jim rozdala. Nechala jsem si jen tvůj klobouk, ve kterým chodils na hříbky. Tak ráda na to vzpomínám! Vždycky jsme si s tím úlovkem sedli v kuchyni proti sobě, mazlili se s těmi nádhernými křemenáči, praváky a pečlivě je okrajovali. Za chvíli už bytem voněla smaženice, nebo úžasně křupavé růžovky. To bývala taková naše houbová pohoda....

A víš, co jsem v té naší staré skříni ještě objevila? Tvoje teplý, flanelový pyžamo. To nikomu nedám! Víš, dědo, teď už jsou večery chladnější a dny se pomalu zkracují. Ale to vůbec nevadí. Oblíknu si to tvoje pyžamo, nahmátnu si v posteli důlek, který je tam po tobě ještě vyležený a tam se schoulím. Bude mi tam moc hezky, teplo i u srdíčka, to mi věř."

Dopověděla, zvedla se a bez rozloučení, snad aby nebylo vidět její slzy, pak odcházela pomalým krokem kamsi do dáli ...

Autor: Jitka Štanclová | čtvrtek 24.8.2017 14:33 | karma článku: 31.58 | přečteno: 1350x

Další články blogera

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 18.35 | Přečteno: 305 | Diskuse

Jitka Štanclová

To prostě nevymyslíš.

Ano, nevymyslíš. To musíš buďto zažít, nebo odposlechnout. Kdekoliv, od kohokoliv. Pak je krůček k tomu, předat to dál.

15.11.2017 v 12:43 | Karma článku: 24.61 | Přečteno: 855 | Diskuse

Jitka Štanclová

Ženská, co děláte s tím psem?!

Někomu prostě nevysvětlíte, že jsou na světě různí psi, protože to jednoduše nestihnete. Jako známá v tomto příběhu.

11.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 25.06 | Přečteno: 942 | Diskuse

Jitka Štanclová

Jasná volba, no tak budu bez másla!

Co to vidím? Od čtvrtka akce máslo za lákavý peníz! Stačila jen představa, jak to asi bude na místě vypadat a volba byla hned jasná. Jdeme radši do lesa!

9.11.2017 v 13:34 | Karma článku: 23.76 | Přečteno: 649 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Krysa v mé ložnici

Zachraňuju. Každou chvíli někoho. Už od mala. Nevím, jak je to možné, ale potřebný mé péče se vždy objeví u mne, kdyby kolem stálo sto dalších lidí, potenciálních zachránců. A kdyby ne, najdu si ho sama. Možná je to nemoc?

18.11.2017 v 12:19 | Karma článku: 17.51 | Přečteno: 392 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

17.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 19.58 | Přečteno: 715 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 45: 23 hodin ve Wroclawi

Minulý týden jsem se svým drahým podnikla dvoudenní výlet do polské Wroclawi. Musela jsem přitom překonat fobii z cestování autobusem a absolvovat pětihodinovou cestu tam a zase zpět.

17.11.2017 v 20:54 | Karma článku: 8.24 | Přečteno: 311 | Diskuse

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 511 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 500 | Diskuse
Počet článků 398 Celková karma 22.95 Průměrná čtenost 855
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.