Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lidi, to je moje taška!

9. 09. 2017 20:32:47
Tak jsem si zase jednou vyjela na trhy. Kdo by odolal bio zelenině, přímo od pěstitelů. Škoda, že jsou u nás v městečku jen jednou týdně.

Náměstíčko našeho malého městečka je zaplněno chtivými zákazníky, jako jsem já. Spokojeně obíhám stánky, plním tašku až po okraj. I když nemám odvoz, všechno zvládnu odvézt autobusem, však mám ještě svaly jak Fibingerová. Takovou extrovní zeleninku mi můžou závidět i v Praze.

Ještě dokoupím nějakou maličkost, mlsání na víkend a šinu si to k autobusovému nádraží. Na jeho samém okraji míjím hlouček náruživých kuřaček, inu, zákon je zákon, milé kuřačky, pomyslím si trošku jízlivě a do ucha mi zazněl kousek jejich hovoru.

"A cos přijela vyřizovat, Božka?" ptala se zrovna její kolegyně a potáhla z cigárka.

"Ále, jen vybrat prašule, trochu víc, budem nahazovat barák", odpověděla chraplavým hlasem Božka. Dál jsem tomu rozhovoru nevěnovala pozornost, stoupla jsem si na své stanoviště a tvář nastavila slunci.

Zrovna se chystal odjet autobus přede mnou, ještě dobíhala poslední cestující, když v tom volá nějaká paní z lavičky.

"Jé, paní, zapomněla jste si tady tašku." Paní od autobusu se otočila se slovy. "To není moje, ta taška už tam ležela" a rychle pokračovala v nastupování.

Vtom se z hloučku za rohem probrala hulící Božena.

"Jéžiši, lidi, to je moje taška, mám v ní všecko, doklady, prachy, jen jsem si odskočila zakouřit," omlouvala se na celý autobusák.

Všichni se smáli, včetně mě, že to nakonec dobře dopadlo, i když Božka-hulička byla sakra nezodpovědná. A já se v duchu zasnila, jaký mám vlastně štěstí, že dobu cigárek jsem si odbyla, když stály nejvíc tak deset korun, a já je potajmu kouřila se staršíma sestrama, takže dnes už mi nehrozí žádné problémy.

Ze snění mě vyrušil můj autobus, který právě přibrzdil na stanovišti číslo čtyři, já s klidem v duši a s ještě doznívajícími vzpomínkami do něj nasedla. Dveře se zavřely, ale než se řidič rozjel, zaúpěl na celý bus.

"Ženský, která z vás tam venku zapomněla tu velkou tašku???"

Tož, kdo jiný, než já. A to jsem, prosím, ani nehulila!

Autor: Jitka Štanclová | sobota 9.9.2017 20:32 | karma článku: 22.99 | přečteno: 835x

Další články blogera

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 18.35 | Přečteno: 305 | Diskuse

Jitka Štanclová

To prostě nevymyslíš.

Ano, nevymyslíš. To musíš buďto zažít, nebo odposlechnout. Kdekoliv, od kohokoliv. Pak je krůček k tomu, předat to dál.

15.11.2017 v 12:43 | Karma článku: 24.61 | Přečteno: 855 | Diskuse

Jitka Štanclová

Ženská, co děláte s tím psem?!

Někomu prostě nevysvětlíte, že jsou na světě různí psi, protože to jednoduše nestihnete. Jako známá v tomto příběhu.

11.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 25.06 | Přečteno: 942 | Diskuse

Jitka Štanclová

Jasná volba, no tak budu bez másla!

Co to vidím? Od čtvrtka akce máslo za lákavý peníz! Stačila jen představa, jak to asi bude na místě vypadat a volba byla hned jasná. Jdeme radši do lesa!

9.11.2017 v 13:34 | Karma článku: 23.76 | Přečteno: 649 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Krysa v mé ložnici

Zachraňuju. Každou chvíli někoho. Už od mala. Nevím, jak je to možné, ale potřebný mé péče se vždy objeví u mne, kdyby kolem stálo sto dalších lidí, potenciálních zachránců. A kdyby ne, najdu si ho sama. Možná je to nemoc?

18.11.2017 v 12:19 | Karma článku: 17.51 | Přečteno: 392 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

17.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 19.58 | Přečteno: 715 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 45: 23 hodin ve Wroclawi

Minulý týden jsem se svým drahým podnikla dvoudenní výlet do polské Wroclawi. Musela jsem přitom překonat fobii z cestování autobusem a absolvovat pětihodinovou cestu tam a zase zpět.

17.11.2017 v 20:54 | Karma článku: 8.24 | Přečteno: 311 | Diskuse

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 14.57 | Přečteno: 510 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 500 | Diskuse
Počet článků 398 Celková karma 22.95 Průměrná čtenost 855
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.