Děcka, pojďte na kadlátky!
Bylo už po prázdninách, ale to nám vůbec nevadilo. Čas dozrávání nezastavíš. A ze všech koutů se linula tak sladká a omamná vůně kadlátek, rynglí a všech těchto plodů. Na rozlišování nebyl čas, pro nás, děcka, to byly prostě kadlátky (švestky) a ryngle (blumy atd). A rozkaz pod okny zněl jasně. Něco z toho právě někde dozrává, je čas se tam podívat.
Kadlátky jsme pak měli nacpané všude možně. Za bundou, kde obsah bezpečně chránila guma v pase, někdy i v nohavicích všestranných tepláků,ty rovněž jistila guma. Po sběrací akci jsme usedali na bezpečná, skrytá místa a labužnicky pojídali tu šťavnatou dobrotu. Já jsem měla raději trochu tvrdší kousky, ale i ty měkčí nakonec přišly vhod, kdy šťáva stékala po bradě a ruce byly celé ulepené. To nám vůbec nevadilo. Od čeho tu byl potok? V chladivé vodě se očista dělala běžně, místo zbytečných kapesníků k utření, pak posloužily tepláky.
Jedna stařičká ryngle stála i u nás na dvoře. Její kmen však byl velice dlouhý a do koruny se jen tak leckdo nedostal. Ti nejšikovnější vždycky otrhali její spodní části, poctivě nám žluťoučké ryngle házeli dolů. My mrňavější lítali pod stromem jak o závod, a nastavovali trhačům bundy, svetry, hlavně, aby plody nepadaly na zem.
Když bylo vše ve spodní části otrhané, nastoupil na akci náš soused Matuška. S náma, děckama to on uměl. Možná i proto, že doma žádné neměl. Co pamatuju, chodil stále v pantoflích. A právě ty, posloužily k dobré věci. Neskutečně hbitým pohybem vymrštil vždycky jeden pantofel do koruny stromu a srážel zbylé ryngle dolů. Obdivuhodný talent měl pan Matuška! Každý rok jsme se tak těšívali na jeho "umění". Když pak nastal den, kdy se strom už musel skácet, všichni jsme to obrečeli.
Jednou, jsem se ocitla sama na dvoře, pan Matuška mi "nastřílel" tolik rynglí, že se mi ani nevešly pod bundu. Já si pak sedla na houpačku, která neodmyslitelně patřila ke koloritu dvora, pojídala ryngle jednu za druhou, přitom se houpala a houpala...až to nedopadlo dobře. Tak bleskově jsem pak nikdy schody nevyběhla a měla štěstí, že místnůstka k úlevám byla volná.
Tak takové výpravy jsme podnikali. Ovoce v každé roční době, od třešní, borůvek, srstek, až po pozdní jablka kožušáky. Vše zdravé, původ byl dobře znám, takže vlastně bio!
Právě včera jsem na trzích natrefila na ryngle. Chvíli jsem váhala, zda budou chutné. Pro jistotu jsem vzala jen pár. Byly dobré, dost dobré. Ale těm z našeho dvora se nevyrovnají nikdy. To byly totiž plody našeho dětství.
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x