Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pošta pro tebe?

11. 04. 2018 20:08:54
Nikdy neříkejte, že nikdy. I u vašich dveří jednou může zazvonit pošťák Ondra s tajemnou obálkou v ruce.

Občas jsem i já s napětím sledovala dojemné příběhy lidí, kteří neměli jinou možnost najít své blízké, které dlouho neviděli, nebo je vůbec nikdy nepoznali. Proč ne, k tomu tento pořad patří. Vždycky jsem si představovala, co bych asi dělala já, určitě bych trapně blekotala nesmysly, jako vždycky, když mě něco, nebo někdo překvapí. A kdo by mě vůbec hledal? Taky to může být pěkná trapárna, což se tam bohužel párkrát stalo. Raději jsem si tím nelámala hlavu, a poštu jsem na čas vypustila z mysli.

Ale osud je někdy nevyzpytatelný. První s tou informací ke mně přišla jedna z mých sester. Byla samá tajnost, jako by mi bylo patnáct a ne skoro šedesát. Nedivila jsem se, pořád pro své sourozence budu ta nejmladší, nezkušená, tak mě prostě berou.

"Ozval se nám brácha", tak zněla ta zpráva. Co vám mám povídat, byl to pro mě šok. Když si celý život myslíte, že máte pět sester a jenom jednoho bráchu, a až v pozdním věku zjistíte, že máte bráchy dva, tak to s váma nejdřív pěkně zamává. Ale přece už nejsem žádná školačka a mnohé věci chápu bohudík jinak. A otcův dávný hříšek z mládí, Jiřího, jsem chtěla samozřejmě co nejdřív vidět. Spolu se sestrami jsem se za ním vydala. U branky nás vítal šedivý pán, jako by otci z oka vypadl. Vítání nebralo konce, všichni jsme byli dojati.

"Tolik let jsem vás hledal, kdybych jen věděl, že jste tak blízko", pořád opakoval. Nemohl to vědět nikdo, i když tušení starších sester nějaké bylo, ale to bylo málo.

"Byl jsem tak zoufalý, že jsem už psal dopis do Pošty pro tebe", přiznal se nakonec. Tak to se mi ulevilo, že osud tomu chtěl a zasáhl úplně jinak. Nejvíc informací se člověk vždycky dozví buďto v hospodě, u holiče, nebo v čekárně u lékaře, jak tomu bylo právě i u Jiřího.

"Jirko, to jsem ráda, že ta Pošta nakonec nevyšla, vždyť my by jsme se na tu pohovku ani nevešli", dobíráme si dodnes bráchu. Jiří nechybí na žádné naší oslavě, je pokaždé dojatý, že jsou rodiny, které drží takto při sobě. Je pravidelně prvním gratulantem ke všem svátkům, narozeninám. Volá totiž vždy den předem. Zrovna včera mi volal, gratuloval mi k vnoučkům.

"Víš, jsem šťastný, že jsem vás našel a poznal, je to pro mě ten největší dar v životě", opakuje mi pokaždé. A já jen dodám, že mít bráchu navíc, je moc fajn.

Autor: Jitka Štanclová | středa 11.4.2018 20:08 | karma článku: 28.66 | přečteno: 1144x


Další články blogera

Jitka Štanclová

Když vám kape na karbid

Prší, přímo leje, ale to nám nebránilo vyrazit si do lesa. Už přece rostou! A toto rčení z titulku, které znám z dětství, mi přišlo jen tak na jazyk. Že nám kapalo nejen za krk, to bylo nepodstatný.

14.9.2018 v 14:18 | Karma článku: 20.33 | Přečteno: 507 | Diskuse

Jitka Štanclová

Neboj se, maličká.

Mám to stále před sebou, jako by to bylo včera. Moje první cesta do školy. Pevně se držím té nejspolehlivější ruky ze všech. Maminka je nablízku.

3.9.2018 v 13:43 | Karma článku: 23.39 | Přečteno: 568 | Diskuse

Jitka Štanclová

A jak se máš ty?

Já, já, já jenom já....tenhle popěvek mě napadl hned při vystoupení z autobusu. Nejen v nich potkáte své známé, a začnete rozhovor, pokud vás vůbec pustí ke slovu.

31.8.2018 v 18:34 | Karma článku: 22.97 | Přečteno: 477 | Diskuse

Jitka Štanclová

Muzeum kočárů

Kdo by se nechtěl aspoň na chvíli ocitnout v pohádce. Stačí k tomu málo, nasednout a rozjet se do míst, kde se vám sny splní.

31.8.2018 v 13:18 | Karma článku: 17.57 | Přečteno: 324 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Mirka Pantlíková

Jak jsme spáchali striptýz

A tož také vzpomínka na jedno rozvernější téma. Začnu ale od začátku. Moje první zaměstnání, vedoucí výtvarných kroužků v Domě pionýrů a mládeže mě příliš nenadchlo - i když se mi práce s dětmi docela líbila.

20.9.2018 v 17:24 | Karma článku: 8.57 | Přečteno: 304 | Diskuse

Alice Kopřivová

Benigní paroxyzmální polohové vertigo...

...pro mě do pondělí absolutně neznámá diagnóza. Měla jsem asi „z pekla štěstí“ na dobrou neuroložku, protože....

20.9.2018 v 15:27 | Karma článku: 13.21 | Přečteno: 537 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Nechci se už nikdy vrátit do tý smradlavý žumpy!

Natahuju ruku a zachytím prstem o větvičku. ‘Vydrž,’ prosím ji v duchu a už ji držím v dlani. Obtočím ji kolem a přitáhnu se ke kraji. Vyčerpáním se doplazím na pichlavý porost všude kolem. Kaktusy? Mám dneska den blbec, nebo co?

20.9.2018 v 6:00 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 742 | Diskuse

Ivana Dianová

Dopřejme si trenýrky, jo!

Jsou mužné, jsou praktické, zdraví absolutně neškodné, jsou sexy. Dle mého jsou jako jediné ze všech možností hodny Muže s velkým "M"! Takže NE upnuté asexuální slipy a NE šňůrka mezi hýždě! TRENÝRKY!

19.9.2018 v 19:18 | Karma článku: 23.10 | Přečteno: 750 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Život je jízda na horské dráze

Jsou chvíle, kdy se vám daří, na co sáhnete. A někdy je to právě naopak. Můžeme nějak dosáhnout toho, aby nás prohry bolely méně? Překvapivě pomáhá i něco, co dokáže každý z nás. Zestárnout.

18.9.2018 v 10:38 | Karma článku: 5.54 | Přečteno: 149 | Diskuse
Počet článků 462 Celková karma 21.09 Průměrná čtenost 842
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.




Najdete na iDNES.cz