Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pošta pro tebe?

11. 04. 2018 20:08:54
Nikdy neříkejte, že nikdy. I u vašich dveří jednou může zazvonit pošťák Ondra s tajemnou obálkou v ruce.

Občas jsem i já s napětím sledovala dojemné příběhy lidí, kteří neměli jinou možnost najít své blízké, které dlouho neviděli, nebo je vůbec nikdy nepoznali. Proč ne, k tomu tento pořad patří. Vždycky jsem si představovala, co bych asi dělala já, určitě bych trapně blekotala nesmysly, jako vždycky, když mě něco, nebo někdo překvapí. A kdo by mě vůbec hledal? Taky to může být pěkná trapárna, což se tam bohužel párkrát stalo. Raději jsem si tím nelámala hlavu, a poštu jsem na čas vypustila z mysli.

Ale osud je někdy nevyzpytatelný. První s tou informací ke mně přišla jedna z mých sester. Byla samá tajnost, jako by mi bylo patnáct a ne skoro šedesát. Nedivila jsem se, pořád pro své sourozence budu ta nejmladší, nezkušená, tak mě prostě berou.

"Ozval se nám brácha", tak zněla ta zpráva. Co vám mám povídat, byl to pro mě šok. Když si celý život myslíte, že máte pět sester a jenom jednoho bráchu, a až v pozdním věku zjistíte, že máte bráchy dva, tak to s váma nejdřív pěkně zamává. Ale přece už nejsem žádná školačka a mnohé věci chápu bohudík jinak. A otcův dávný hříšek z mládí, Jiřího, jsem chtěla samozřejmě co nejdřív vidět. Spolu se sestrami jsem se za ním vydala. U branky nás vítal šedivý pán, jako by otci z oka vypadl. Vítání nebralo konce, všichni jsme byli dojati.

"Tolik let jsem vás hledal, kdybych jen věděl, že jste tak blízko", pořád opakoval. Nemohl to vědět nikdo, i když tušení starších sester nějaké bylo, ale to bylo málo.

"Byl jsem tak zoufalý, že jsem už psal dopis do Pošty pro tebe", přiznal se nakonec. Tak to se mi ulevilo, že osud tomu chtěl a zasáhl úplně jinak. Nejvíc informací se člověk vždycky dozví buďto v hospodě, u holiče, nebo v čekárně u lékaře, jak tomu bylo právě i u Jiřího.

"Jirko, to jsem ráda, že ta Pošta nakonec nevyšla, vždyť my by jsme se na tu pohovku ani nevešli", dobíráme si dodnes bráchu. Jiří nechybí na žádné naší oslavě, je pokaždé dojatý, že jsou rodiny, které drží takto při sobě. Je pravidelně prvním gratulantem ke všem svátkům, narozeninám. Volá totiž vždy den předem. Zrovna včera mi volal, gratuloval mi k vnoučkům.

"Víš, jsem šťastný, že jsem vás našel a poznal, je to pro mě ten největší dar v životě", opakuje mi pokaždé. A já jen dodám, že mít bráchu navíc, je moc fajn.

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Jitka Štanclová | středa 11.4.2018 20:08 | karma článku: 28.24 | přečteno: 1045x


Další články blogera

Jitka Štanclová

Na skok v botanické zahradě Brno

Když do Brna, tak nesmí chybět návštěva botanické zahrady. Pokochat se vším, co se nabízí. V tomto slunném počasí si však nezapomeňte s sebou vzít vodu, jako já.

19.4.2018 v 13:10 | Karma článku: 19.15 | Přečteno: 378 | Diskuse

Jitka Štanclová

Snad to nebyl hřích, aneb...

... když vlak pořádně cukne. Tehdy se nám o Pendolínu ani nesnilo a o "tichých vagónech" jakbysmet. Když vlak cukl, děly se panečku věci!

17.4.2018 v 19:07 | Karma článku: 17.90 | Přečteno: 693 | Diskuse

Jitka Štanclová

Dědo, my jsme snad spadli z višně naznak !

Velký obchoďák, říše hraček. Bloudíme stále dokola. Já a můj muž, čerství "staříčci". Připadáme si trochu nešikovně jako Pat a Mat.

7.4.2018 v 20:03 | Karma článku: 27.39 | Přečteno: 805 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Bohunka Jakubcová

Telč a Krumlov... Je to láska?

Kdyby to tak šlo. Kdyby šlo zpřetrhat všechna svá pouta, učinit ten rázný krok a oprostit se od svých povinností. Neohlížet se a jít si jen za svou láskou. Kdyby... :)

19.4.2018 v 6:00 | Karma článku: 12.19 | Přečteno: 308 | Diskuse

Viktorie Beso

Jak jsem si procvičila pánvičku

Možná jste si představili procvičování výroby palačinek nebo omelet. Ale kdeže! Začala jsem cvičit své pánevní dno. A jelikož se jedná o cvičení velmi veselé a hravé, nelze se nepochlubit.

18.4.2018 v 8:19 | Karma článku: 34.55 | Přečteno: 3336 | Diskuse

Jitka Štanclová

Snad to nebyl hřích, aneb...

... když vlak pořádně cukne. Tehdy se nám o Pendolínu ani nesnilo a o "tichých vagónech" jakbysmet. Když vlak cukl, děly se panečku věci!

17.4.2018 v 19:07 | Karma článku: 17.90 | Přečteno: 693 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Zuřím, zuříš, zuříme

Stává se vám čas od času, že vás někdo či něco opravdu vytočí? Většinou si později říkáme, že jsme udělali chybu. Takhle vyletět vzteky? Ve skutečnosti nám ovšem vztek na správném místě může prospět.

17.4.2018 v 18:12 | Karma článku: 8.07 | Přečteno: 388 | Diskuse

Ivana Dianová

Poslední sex starého muže

Jak se po celou dobu bál své představy- prostitutky s obhroublým hlasem i chováním, vyzývavě oblečené, tak teď byl příjemně šokovaný.

17.4.2018 v 12:24 | Karma článku: 33.85 | Přečteno: 1925 | Diskuse
Počet článků 427 Celková karma 22.17 Průměrná čtenost 847
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.