Nejvěrnější přítel

8. 01. 2019 19:57:39
Bylo to na Štěpána, zrovna jsem otevírala okno v kuchyni, když jsem ho spatřila. Ačkoliv na něm byla léta už znát, prošel pod našimi okny, jako by nic.

Bylo mi to divné. Už nějakou dobu jsem ho neviděla, dobře vím, že ztratil sluch i zrak. Ale ze zkušeností vím, že "dokud neztratil čich, je to ještě dobrý", jak říká náš pan doktor.

Tak to je přesně on, malý psík Rexík od sousedů. Až po dlouhém čase jsem se dozvěděla, že je to vlastně potomek od našeho psa Juniora. Podoba se nezapřela, i ta jeho věrnost. To jsem ještě pracovala ve škole, když pravidelně před ní postával. Čekal na sousedovic kluky, až jim skončí vyučování. Když dokončili základku, vídala jsem ho opět stát věrně na autobusové zastávce. Vyprovázel kluky, kteří už jezdívali do města na školy. A taky svoji paničku, když jezdila na směny.

Věrný Rexík nikdy nechyběl ani u našeho domu, když nastala doba hárání naší Belinky, později i Sáry. Za každého počasí ležel věrně u baráku a čekal. Zajít si po svých malých nožkách až do dědiny, to taky nebyl vůbec problém. Znali ho prostě všude. Naprosto nekonfliktní pes, který ani moc neštěkal, jen věrně čekal. Rexík přetrpěl snad všechno. Před léty vlezl pod nastartované auto, jehož řidič nemohl tušit, že tam má návštěvníka a rozjel se. Psík byl pochroumaný, už se čekal jeho konec, vždyť byl tak maličký a křehký. Ale Rex se z toho všeho doslova vylízal.

Čas ale měří našim zvířecím parťákům rychleji, v psím nebi už je dávno Belinka, i Junior. Sousedovic Rexíka už bylo vidět jen kolem domu, vždycky udělal co bylo třeba, očichal svůj terén a zase šel domů. Až do toho osudného vánočního svátku. Zrovna k nám přijely děti, když jsme zaslechli, že se hledá Rexík.

"Jejdanečky, vždyť já ho ráno viděla pod okny, proč jsem něco neudělala", vyčítala jsem si. Všichni jsme se shodli na tom, že to je prostě konec, jaký si nikdo z nás nepřál. Asi si připomněl dobu, kdy pravidelně chodíval na zastávku a to se mu stalo osudným, pomysleli jsme si.

Asi za dva dny vidím sousedy od naproti, kteří se vrátili z vánočních návštěv a přáli jsme si vše nejlepší.

"Měli jsme včera nocležníka", sděluje mi mladá paní a usmívá se. A tak jsem se dozvěděla, že když se v noci vraceli od známých z návštěvy, najednou zaslechli nějaké kňučení od potoka poblíž silnice. Posvítili tam a spatřili nešťastného a mokrého psíka. Nebyl to nikdo jiný, než tuláček Rexík od sousedů. Koupel a všechna péče, co byla třeba, ho vrátila zpět do života. Jeho majitelé už ho oplakali, nevěřili, že se najde. Už téměř osmnáctiletý psí kamarád se tak vrátil ke svým blízkým, už jsem ho opět viděla procházet se kolem domu, jako by nic. A přeji si jen jediné, aby důstojně, tak jako dosud žil, prožil i svoje stáří. Zaslouží si to.

(foto: obrázky.superia.cz)

Autor: Jitka Štanclová | úterý 8.1.2019 19:57 | karma článku: 30.52 | přečteno: 923x

Další články blogera

Jitka Štanclová

Pošli to dál...

... Neslo se náměstím a já si nesla hrdě pod paží právě koupenou desku pana Gotta. Kráčela jsem svižným krokem domů a tak moc se těšila. Tehdy stály na náměstí kolotoče a paní v prodejně gramodesek vyhrávala nejnovější hity....

3.10.2019 v 20:06 | Karma článku: 25.17 | Přečteno: 556 | Diskuse

Jitka Štanclová

Když se zvedá kopeček, nemusí tam být krteček

Ano, je to tak. Vždycky zpoza hlíny na nás nemusí vykukovat krteček jako z pohádky, ale přece se to pohádce podobá...

24.9.2019 v 14:57 | Karma článku: 23.06 | Přečteno: 542 | Diskuse

Jitka Štanclová

To jsme si pěkně zakašlaly, paní. A někdy zase "naschle".

"Viróza a chřipky, se vlivem výkyvu teplot kvapem blíží", varují v různých médiích. A přiložené záběry to jen dokazují. Pak se nedivte, že si při jízdě jen tak nepokecáte, ale spíš ji prokašlete.

22.9.2019 v 8:59 | Karma článku: 18.99 | Přečteno: 517 | Diskuse

Jitka Štanclová

Nad všechny blogy světa...

... Tak mi napověděla známá blogerka Zdenička. "Těším se na to, kdy napíšeš, jak jsi čekala na další vnouče".

14.9.2019 v 20:54 | Karma článku: 23.28 | Přečteno: 395 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jakub Beznoska

Město přidělilo byty nepřizpůsobivým...

...dům poté bude muset hlídat ostraha a bezpečnostní kamery.. Již z tohoto lze usuzovat, že se sociální projekt moc nepovedl.

21.10.2019 v 22:28 | Karma článku: 24.83 | Přečteno: 420 | Diskuse

Jarka Jarvis

Oči jako rys

Oči jsou prý okna do duše. Nebo jako studánky - jen do nich plivnout, říkali chuligáni za mých mladých let. Ovšem časy se mění; křišťálové studánky, které si pamatuji, stačily od té doby vyschnout, a chuligáni?

21.10.2019 v 21:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Zbyšek Hlinka

Zakládám klub přátel CO2

Musím zcela zodpovědně říct, že CO2 je kamarád. Je to dokonce velmi důležitý kamarád. Protože například pivo bez CO2 by nebylo k pití. Víno také bez produkce CO2 nevyrobíte.

21.10.2019 v 19:41 | Karma článku: 30.77 | Přečteno: 488 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Jak jsem dělala autoškolu

Autoškolu jsem dělala dálkově. V osmdesátých letech to šlo. Znamenalo to, že první pomoc a údržbu vozidla si nastuduji sama a místo výuky jsem si byla čtyřikrát napsat cvičně test. Povinně jsem musela absolvovat jízdy na trenažéru

21.10.2019 v 18:29 | Karma článku: 12.84 | Přečteno: 250 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Buď jsi velký nebo malý, aneb Toto není o pindících

Jiří Turnere díky za článek, fakt díky za ten výstižný název, ale i za samotný obsah, protože od včerejšího dne přemýšlím, jak nenápadně popsat nenávist a závist, kterou sleduji a cítím, i když už dávno na ni nereaguji, přesto....

21.10.2019 v 17:56 | Karma článku: 14.46 | Přečteno: 444 | Diskuse
Počet článků 514 Celková karma 22.89 Průměrná čtenost 869
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.

Najdete na iDNES.cz