Filípku, vydrž, za chvíli jsme tam...

7. 02. 2019 17:13:14
Jak snadno a lehce odsuzujeme člověka, aniž by jsme ho znali. Taky se vám to někdy stalo? Možná jste si to ani neuvědomili, nebo spíš nepřipustili.

Ta dvojice byla už na pohled jiná. Oba jistě dost přes sedmdesát, paní o dvou holích. Při cestě autobusem jsem je vídávala celkem pravidelně. Oba měli na zádech ruksaky. Jezdívají do města na nákup. Dvojka, která se nedá přehlédnout.

"Kdo to je?", ptávala jsem se občas lidí kolem. Prý žijí sami pro sebe, s nikým moc nekomunikují, na nákup v obci nechodí, jen do města. No, takoví podivíni a navíc zapáchají.. ...

Loni, jsem však paní zahlédla v autobuse samotnou. A pak i zpět cestou na autobus. V letních, květovaných šatech, které už neměly s módou nic společného, vedro k zemdlení. Na zádech velký batoh, v rukou hole a na nich pověšené tašky. Zbýval ještě velký kus k zastávce.

"Pomůžu vám, paní", nabídla jsem se. Aniž by na mě pohlédla, dala mi velkou tašku a bez řeči jsme kráčely na bus. Až na zastávce jsem se dozvěděla, že její muž marodí, proto jede sama. Vystupovala dřív, tašky jsem jí vynesla před schůdky a celou dobu jsem pak o ní přemýšlela. Jaké nesnadné úkony musí prožít cestou tam i zpět. A jak by bylo asi mně? Zvládla bych to vůbec?

Včera jsem opět cestovala do města a koho to nevidím na další zastávce. Stáli tam oba! Paní o berlích, dědeček trochu pobledlý, ale v ruce držel přepravku. Už když si sedali, uslyšela jsem táhlé, žalostné mňoukání.

"Filípku, vydrž, už tam budeme", opakovala paní stále dokola.

"Kampak jedete?", osmělila jsem se zeptat.

"Na veterinu. Už jsme tam byli ráno, jenže dnes mají až odpoledne, to jsme nevěděli", řekla stručně paní a pak dodala. "Včera ráno byl ještě normální, až pak se to změnilo, tak jsme tam rychle jeli. No, píchají mu injekce, budou to dělat každý den".

Až se mi zatmělo v očích, při představě, jak tito staříčci, už tak v nelehké situaci, dojíždí na veterinu, aby třeba zachránili Filípkovi život. A docela jsem se i za sebe zastyděla, protože u nás to není zdaleka takový problém. Spíš pohoda a samozřejmost. Auto je na dosah, vždy, když je potřeba. Stačí jen nasednout. A stejně si ještě stěžujeme.

Možná jsou někteří lidé jiní, nemoderní, divní a třeba i páchnou. Ale srdíčko mají na tom pravém místě. O tom jsem přesvědčena.

Autor: Jitka Štanclová | čtvrtek 7.2.2019 17:13 | karma článku: 28.36 | přečteno: 721x

Další články blogera

Jitka Štanclová

Až to se mnou definitivně sekne, musí být přece naklizeno

Krční páteř je mrcha a to veliká. Kdo nezažil, nepochopí. A pak se nedivte, že se při těch obtížích může někdo loučit se životem.

13.2.2019 v 20:40 | Karma článku: 27.96 | Přečteno: 717 | Diskuse

Jitka Štanclová

Pojďme spolu zhřešit

Ale jenom trošičku. Co taky jiného dělat, když chalupa je zavátá sněhem, meluzína hvízdá do oken?...

4.2.2019 v 13:43 | Karma článku: 26.89 | Přečteno: 720 | Diskuse

Jitka Štanclová

Jak kraluje paní Zima

Tak jakpak je dnes u vás doma? Bruslíte, sáňkujete, nebo vyhlížíte jaro? Paní Zima to totiž dělá všelijak.

18.1.2019 v 13:31 | Karma článku: 17.29 | Přečteno: 303 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXXXXI.

Cestování s velkou rodinou je super. Organizace školního roku a sportuchtiví potomci nás v nebývalé součinnosti donutili k týdenní dovolené v Rakousku.

20.2.2019 v 13:25 | Karma článku: 9.72 | Přečteno: 238 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Prý moje články nenapojují, a tak to musím napravit. (2/2) nedělní...

Pokračování příběhu, ve kterém jsem se opět shledala s tím, kdo mi nejvíc chyběl. Dnes se to dozvíte celé. Jak jsme spolu jedli maso, jak jsme se pobavili a jestli jsme už konečně... (do toho praštili)

17.2.2019 v 6:00 | Karma článku: 7.27 | Přečteno: 174 | Diskuse

Edna Nová

Když se k vám nastěhuje Ježíš

Když se k vám nastěhuje Ježíš aneb o soužití dvou párů v jednom ne úplně malém bytě aneb strasti a slasti

16.2.2019 v 7:29 | Karma článku: 33.28 | Přečteno: 2805 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Prý moje články nenapojují, a tak to musím napravit. (1/2) sobotní...

Dcera pravidelně čte vše, co vyplodím. Ale od té doby, co randí, tak nějak nemá čas. Tuhle mi ale poslala pár vět na opravu. Opět začala číst. Ona má ráda Luciuse a vše o něm. Po kom to dítě asi je. Našla mezírku mezi příběhy.

16.2.2019 v 6:00 | Karma článku: 7.52 | Přečteno: 218 | Diskuse

Klára Dvořáková

Chlupatý tablety - povídka

Objednala si ty modrý kosočtverce. Stálo to takový prachy, a teď jí je celníci chtějí poslat do drtičky nebo co... Tomu se musí zabránit!

15.2.2019 v 8:05 | Karma článku: 21.07 | Přečteno: 694 | Diskuse
Počet článků 481 Celková karma 25.63 Průměrná čtenost 852
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.

Najdete na iDNES.cz