Do postele mě dostaneš, pod ní ne!

Neblázni, já vím, že bys chtěl, vidím ti to na očích. Záblesky jsou všude kolem mne. Něžné přitulení, dobře vím, co to znamená.

Už tu situaci totiž dobře znám. Teplo, že se potí nejen okna, ale vše kolem, natož my, žijící tvorové.

A tak prosíme o vláhu, snad budeme vyslyšeni.

A pak jsou naše prosby vyslyšeny, v jakoukoliv hodinu.

Ale vláha nepřijde jen tak, polehoučku. Většinou nečekaně a většinou v noci.

Déšť a kroupy bubnují do skel.

To pak jde veškerý erotický náboj stranou, na to není ani pomyšlení.

Lehce erotickou knihu jsem nucena odložit, protože ty jsi stanul u mého lože.

Záblesky v očích, prosebný výraz. Jak já už tě za ta léta znám! 

Copak to bude tentokrát?

Vím, že máš velké obavy, ale to já přece taky.

Uvolňuji ti místo vedle sebe, laskavým slovem tě k sobě lákám. Vždycky to zabralo, ale dnes ne.

Aha, chceš zajít nejdříve do koupelny, já už zapomněla! Tam je taky příjemně.

Pohladím tě, však si rozumíme. Ani nerozsvítím, tu cestu už známe nazpaměť.

A navíc nám cestu osvětlují blesky.

Ale najednou jsi mi zmizel, kdepak jsi, kampak ses poděl?

Tohle jsi mi ještě neudělal!

Rozsvítím lampičku a už je mi to jasné.

Do postele mě nalákáš vždycky, ale pod postel, to teda ne!

Tam se totiž, milý Rexíku, zaručeně nevejdu!

( hrdinovi Rexovi, který se bojí bouřky víc, než já)