Říkali mi Šklebík

25. 08. 2019 14:53:09
Pro mě to byla nadávka. Tehdy o názvu panenek neměl nikdo potuchy. Já tu přezdívku dostala z jiného důvodu.

Byla jsem totiž ubrečené dítko. Jako nejmladší ze sedmi dětí, příliš závislá na mamince a domově.

"A zase šklébíš...co furt šklébíš", ozývalo se tak každou chvíli. Asi jsem při svých plačtivých výlevech musela vypadat příšerně a tak mi na čas zůstala přezdívka Šklebík. A já se pro ni tak zlobila! Uvidíte, já vám jednou dokážu, že umím být hrdinka, rodilo se v mé dětské hlavičce. Každý o mně totiž věděl, že jet na tábor, nebo na jiné aktivity mimo domov, nepřipadá v úvahu. Už předem se mi stýskalo. A tak se to se mnou táhlo až do těch osudných prázdnin mezi čtvrtou a pátou třídou. Zrovna k nám přijel na návštěvu na motorce švagr z Valašska. A motorky, ty já teda mohla.

"A co kdybych jela s tebou?" navrhla jsem mu. Všichni ztichli, čekali, co nastane. A to byla moje příležitost. Okamžitě jsem si sbalila tašku, hrdinně a hlavně rychle jsem se rozloučila a vzhůru do dáli, za dobrodružstvím. Cesta byla nádherná, pole a lesy se míhaly kolem mé hlavy. Chvílemi mě ta dálka i uspávala, což švagr pečlivě kontroloval.

"Drž se pořádně, cérko, nebo spadneš, to by byl malér", každou chvíli houkl za sebe. A tak jsme ve zdraví dojeli k sestře. První den i noc jsem si jakž tak užívala, ale potom to přišlo. Neuvěřitelný stesk, tíha na prsou. Pokud to šlo, zalezla jsem do kouta, jako kočka a polykala slzičky. Nepomohlo nic. Sestra byla zoufalá a já jen domů, domů.

"Co s tebou? Vlakem samotnou tě přece nepošlem", lamentovala sestra. No přiznám se, že bych možná vyrazila i pěšky. Ale pak zasáhla náhoda. Místní závod pořádal zájezd do našeho města a já, celá šťastná se vezla domů. Samozřejmě, že nikdo z přítomných nevěděl, že vezou jednu uřvanou holku, teda aspoň si to dodnes myslím.

Když jsem pak spatřila můj rodný dům, vystřelila jsem jak divá, pelášila a schody brala po třech. Od děcek jsem po cestě schytala ještě pár Šklebíků, ale i to časem ustalo.

"Tož vítej, ty hrdinko", usmála se maminka a povzdychla si. "Kdy tě to jenom přejde, děvče?"

No, musím přiznat, že to trvalo dlouho. Nádraží a loučení nemám ráda dodnes. Ještě štěstí, že to po mně nepodědili synové a u vnoučků si ještě nejsem jistá.

Autor: Jitka Štanclová | neděle 25.8.2019 14:53 | karma článku: 20.80 | přečteno: 456x

Další články blogera

Jitka Štanclová

Nad všechny blogy světa...

... Tak mi napověděla známá blogerka Zdenička. "Těším se na to, kdy napíšeš, jak jsi čekala na další vnouče".

14.9.2019 v 20:54 | Karma článku: 20.15 | Přečteno: 268 | Diskuse

Jitka Štanclová

Neříkej, že seš ještě panna!

Prázdniny jsou nenávratně pryč a zase cesta vlakem na internát. Jak se netěšila! Zase bude výslech Drben z intru, jak jim s oblibou říkala vychovatelka. Je to už tak dávno a přece to cítí, jako by to bylo včera.

3.9.2019 v 20:23 | Karma článku: 26.35 | Přečteno: 1380 | Diskuse

Jitka Štanclová

Nejlíp se máš, dokud ležíš v kočárku

S tím budete možná taky souhlasit. A pokud ne, po následujících snímcích jistě poopravíte svůj názor.

16.8.2019 v 19:21 | Karma článku: 22.27 | Přečteno: 537 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jan Hulik

První den ve škole,

byl stejný jako den druhý i třetí. Dokonce se nelišil od všech následujících, protože škola pro dyslektiky vlastně neexistuje

15.9.2019 v 10:00 | Karma článku: 4.62 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CXXXII.

Uplynulé dny mi přinesly poučení o výskytu tzv. neviditelných činností ve zcela nečekaném oboru, konkrétně stavebnictví.

14.9.2019 v 6:32 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 173 | Diskuse

Jan Hulik

Devátý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce

20.08.2019 Františkovi lázně. Nikoli každý ví, že ve Františkových lázních byla i Božena Němcová. O autorce láskyplné knížky ,,Babička,, víme, že postava Barunky v knížce je ona sama. Že předlohou Boženě

12.9.2019 v 10:00 | Karma článku: 6.06 | Přečteno: 236 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Někdy musí i šéf počkat

"To nedám šéfe," zamručím do telefonu. Je nekompromisní. Do hodiny na překladišti??! Se zbláznil nebo co? Tady jsou zácpy jak prase... Přesto řeknu : "Budu tam." No, co taky říct vedení, že jo?!

12.9.2019 v 5:00 | Karma článku: 14.80 | Přečteno: 488 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmicky poPrázdninově

Poezie prvního písmene Pár protestujících potomků přijímá pravidelné povinnosti po prázdninách pomalu; pronáší problematicky publikovatelné pubertální průpovídky.

11.9.2019 v 7:15 | Karma článku: 8.19 | Přečteno: 151 | Diskuse
Počet článků 511 Celková karma 23.23 Průměrná čtenost 870
Jsem obyčejná ženská, která chce svým psaním potěšit, naladit a někdy i rozesmát.

Najdete na iDNES.cz