Taky přiznávám, že od jisté doby se můj byt změnil. A to vždycky k podzimu. Jako by sis uvědomil, že odlučka už trvala dost dlouho, tak ses nenápadně vplížil. Možná sis myslel, že to nepoznám. Ale to se náramně pleteš! Tebe já ucítím na dálku. A pokud sis myslel, že nepoznám, jak ses nacpal mým sýrem (stál mě majlant) i klobáska přímo od prodejců nebyla levná. Tak kamaráde, všechno jsem poznala a nemusíš se moc divit. Tvé stopy nelze přehlédnout.
Jak ráda vzpomínám na léto, kdy jsem byla naprosto svobodná, smířená se samotou, kdy jsem mohla dělat cokoliv. Fakt, nelžu! V bytě jsem si konečně pořídila sítě do oken, to aby mě neobtěžoval hmyz. Tak jsem větrala po celé dny, i noci. A to bylo vskutku úžasné. Jan tak nalehko jsem procházela bytem (někdy až moc nalehko). A lehké nebylo jen léto, ale i jídlo. Na talíře jsem si nachystala vše, co mám ráda. Od ovoce, zeleniny až po všechny možné druhy sýrů.... k tomu lehké vínko, prostě paráda. A co jsem nepozřela večer, klidně jsem mohla dojíst ráno. Hlavně BEZ problémů.
Přiznávám, že se mi občas na tebe mihla vzpomínka, ale tu jsem raději rychle zaplašila. Vždyť je léto a podzim je ještě daleko! Krásné, bezstarostné léto. Nač se strachovat. Ale i to jednou pomine, jako vše.
Tak to pěkně shrnu, milý sobče. Už ti je doufám jasný, proč tak ráda vzpomínám na léto. No proč asi? Protože jsi byl zalezlej pěkně v polích, hrabal ses v obilí, místo v mým okálovým papíráku. Nesral jsi mi všude po bytě a neignoroval ten kurva drahej špek, kterej jsem na tebe nastražila! A vůbec mě nezajímá tvoje výmluva, že ses dal cestou vegetariánskou a žereš jenom sýr! A to poslední, co bych si asi ve svým životě přála, je s tebou sdílet lůžko. Tak to ani omylem!. Tvé stopy byly všude. A ještě se drze ptáš, jak jsem přišla na to, že seš rodu mužskýho, teda myšák? to je naprosto jasný. Žádná dáma myška by takovej bordel po sobě nezanechala!
( foto: já)
