V objetí stromů.

Každý by měl mít svůj strom, aspoň jeden. Já jsem v jejich objetí, už hezkou řádku let. Stromy miluji a oni to vědí!

Když jsme si před mnoha lety pořídili pozemek, byl zarostlý kopřivami a stál tam jediný strom, mohutná olše. Hned jsme tedy pořídili z náletových částí lesa maličké proutky lip, smrků, borovic, některé stromky jsme dostali. Pečlivě jsme je zalévali, různě obnovovali a já už se nemohla dočkat, až vyrostou.

Nějak to uteklo. Tenkrát jsem si neuvědomila, že až naše stromy vyrostou, nám už bude taky o hodně let víc...

Když je třeba, stromy nám dávají potřebný stín, příjemné zátiší, tolik potřebnou energii a za větrných dní, nám dokonce svými větvemi zpívají. Nejen nám, lidem, ale i dalším živým tvorům poskytují oázu klidu a vzájemného souznění.

Lípa Maruška, společně s ostatními lípami, vysázená jako vzpomínka na maminku a jediný modřín, který se uchytil

Pyšný javor

Mohutný smrk

Už se zase červenám!

Milované lípy, na zahradě máme tři

už pokvetu!

Bělostné břízy

Nádherné břízky, s naší zahradou sousedí

Zelené stromořadí

Kdoulovec prozáří celou zahradu

I okrasný čilimník, jako by zářil

I tohle býval kdysi mohutný strom. Tak alespoň tento pařez z něho zdobí.

Važme si stromů, mnohonásobně nám to vrátí.