K tomu móři bych se měla konečně vypravit!

Nikdy není pozdě poučit se z anatomie. A to jsem se musela ve svém pokročilém věku dozvědět až v kupéčku rychlíku. Pokud navíc jedete delší dobu, dozvíte se tam věci nevídané, neslýchané!

Proto mám raději "kupátka", je tam takové důvěrnější posezení, zvlášť když natrefíte na dvojici kamarádek, které se evidentně dlouho neviděly.

"Miluno, tak nám to konečně vyšlo", štěbetala bloncka.

"Su z toho celá dojatá", odvětila zrzka Miluna. Á, taky Moravanky, pomyslela jsem si. Třeba si i já s nimi pokecám.

"Holka, celej týden máme pro sebe, mám ti toho tolik na vyprávění", dychtivě hlaholila opálená bloncka.

"To si myslím, šak jedeš od toho móře", nenápadně zdůraznila zrzka.

Tak Jitko, na nějaký pokecání zapomeň, tady prostor určitě nedostaneš, říkal mi můj druhý hlas. A zřejmě se nemýlil. A Renáta, jak se druhá cestující jmenovala, spustila.

"Miluno, já se k tomu moři vypravila, jako do knihovny. Vezla jsem s sebou kufr knížek, mužskej si mě pořád dobíral, ale já byla odhodlaná, že se prostě namáznu tím kvalitním faktorem a budu číst do aleluja. Ale hned první den, když jsem udělala to, co ti právě líčím, nasadila si velký sluneční brýle, sotva jsem přečetla úvodní slovo knížky, něco mně nedalo a já pozvedla oči", zasnila se Renátka.

"Kruci, ty mě napínáš, co tam bylo, dělej, pokračuj", nedočkavě žadonila Miluna.

"Holka, přímo proti mně, kráčel černoch, jen tak, rozumíš, úplně nahatej", vydechla blondýna.

"Ty brďo, tak to je něco", souhlasně přitakala její sousedka. "Takže vidělas úplně všecko, jó? čekala na odpověď.

"Aby neviděla, stál skoro nade mnou. Ale víš, co jsem nevěděla? Já si dosud myslela, že TO mají úplně černý", vykulila svoje modré oči blondýnka.

"A nemají?" skoro se zalkla  Miluna.

Přiznám se, že tato důležitá informace z anatomie mě dosud ani nenapadla, natož abych ji viděla na vlastní oči. To bylo i na mě moc, nejen na obě pasažérky. Odtrhla jsem nenápadně oči od časopisu a čekala na odpověď bloncky. Doufám jen, že jsem při tom neměla pusu dokořán.

"No, mají TO takový skoro jako dlaně, narůžovělý", vybafla a vítězoslavně se rozhlídla na nás obě.

Já honem strčila hlavu za časopis a vstřebávala tuto novinku. Doposud jsem mylně žila v tom, že černý k černému a naopak, bílý k bílému. A ejhle, co se na starý kolena člověk nedozví.

"Panejo", konstatovala zrzka. "Tak to je teda bomba, tak to se ti nedivím, že se ti u móře tak líbilo", podotkla trošku závistivě.

"Jasně, že líbilo! Každej den jsem za tmavými brýlemi pozorovala ten šrumec kolem, jednou mně dokonce po mým zpoceným obličeji spadly, tak jsem nenápadně otevřela knížku, ale jinak jsem nepřečetla ani jednu! Nebyl čas", dodala.

Jak jsem předpokládala, do diskuze jsem se nevešla, jednak proto, že nemám znalosti tohoto druhu a taky že se už blížila Česká Třebová.

Ale k móři, tam bych se už konečně vypravit měla!