Mladá kuplířka

"Jitko, dnes v sedm buď nachystaná, stavím se pro tebe," spěšně zvolala jen tak mezi dveřmi neteř a z dálky byl slyšet jen klapot jejich podpatků.

Moje podnikavá neteř! Tehdy jí bylo sladkých šestnáct a mně o sedm let víc. Stále něco organizovala, zařizovala a domlouvala. Zrovna jako tento večer, o jehož průběhu jsem neměla ani tušení, a co má za lubem už teprv ne.

V sedm hodin jsem však byla připravená, před domem zatroubilo auto, což byl signál, že mám nastoupit. Neteř už seděla na místě spolujezdce a opět spěšně oznámila.

"No co se tak tváříš, jedem na zábavu. Předem jsem ti to neřekla, protože už tě znám, zase bys couvla. Pořád sedíš doma, s takovou se ani nevdáš", pronesla znalecky a já už nijak neprotestovala.

A už jsme se ocitli v narvaném sále, u stolu s nápisem "reservé". Neteř, její současný kluk, já a pak kluk, kterého jsem v životě neviděla.

"Kdo to je?", ptám se.

"To máš jedno, on tu už seděl, nestyď se, třeba si budete rozumět", lhala neteř, jako když tiskne, což jsem tenkrát neprokoukla. A pak byla v jednom kuse pryč, nebo v kole.

Já, s neznámým u stolu započala pomalu rozhovor a nenápadně se zeptala, jestli tančí. Neboť kvůli tomu jsme přece na zábavě a zatím jsme tu oba seděli jako dvě pecky. Navíc jen usrkával limonádu a stále jaksi nepřítomně hleděl.

"Kdepak, ani tanec, ani alkohol, to by mi ovečky daly", usmál se a pozvedl oči.

"Jé, vy máte hospodářství", vyhrkla jsem nadšeně, už proto, že bude aspoň téma k rozhovoru.

"Nuže, také se to tak dá říct", pokýval muž souhlasně. A to mi už bylo načisto divné, tak jsem se zeptala přímo, jaké je jeho povolání. Mladík chvíli nejistě zíral, pak kápl božskou a to doslova.

"Jsem farář, ve vedlejší obci. Nechtěl jsem, ale naši jinak nedali, tak jen kvůli nim." A rozpovídal se o svém životě, nakonec i to vínko si dal, přiznám se, že mi ho bylo i trošku líto. Neteř byla rovněž překvapená, jakého ženicha mi chtěla namluvit, ale jen tak se nedala.

"No tak co, příště se najde jinej!"

Když jí nevyšel pro své kuplířství farář, zkusila později něco jiného.Tehdy jsem však už měla krátce před svatbou, když se večer u nás náhle objevila sestra se švagrem a uplakaná neteř.

"Tak vyklop, co jsi zase spunktovala", poručil ji naštvaný švagr. A děvče muselo s pravdou ven. Podala inzerát, s mou fotkou, ale se svou adresou i jménem. Nápadník, který se jí ozval a bombardoval jí neustále oplzlými dopisy, se jí samozřejmě pranic nelíbil, o to víc, když jí napsal, že přijede, zulíbá všechny ženy ve městě a její (tedy moje) foto, že visí na nástěnce v podniku. Dopis se tehdy naštěstí dostal do rukou švagra a ten právě u nás sjednával pořádek.

Naštěstí vše dopadlo dobře, návštěva pochybného nápadníka z inzerátu se nekonala a neteři se tak dostalo velkého ponaučení. A co mě potěšilo nejvíc, bylo to, že mladý farář nakonec poslechl jen své srdce a přesvědčení, oženil se a narodila se mu dvojčata.