Toho mladýho bejka bych chtěla vidět osobně!

A klidně líčko na líčko, neboť jak známo, když je chuť, nikdo mě nezastaví a rozum jde stranou......

A právě na ta líčka na červeném víně musím pořád myslet. Při jednom našem setkání, si je jedna blogerka objednala. Pořád vidím tu krásně upravenou porci na velkém talíři a spokojený, přímo labužnický výraz ve tváři majitelky tohoto menu.

Hovězí nekupuji tak často, jako vepřové. Občas na polévku, nebo přední, na gulášek. Ale tentokrát mi to nedalo, když nabídka v jednom ze supermarketů byla tak lákavá! 

Z chladícího boxu se na mě doslova usmíval super nápis, který lákal na křehké maso z mladého býka.

Ty jo! A zase se mi zjevil obraz líček na červeném víně a nebylo pochyb, co bude v neděli na oběd! Hned dva balíčky dopadly do útrob koše. Nevadí, že nejsou pravá líčka, udělám z toho tentokrát hovězí na černém pivu, s bramborovou kaší.

A tak se včera i stalo. Radost z dobré koupě mě ještě nepřešla, však i motivace byla převeliká.

Postupuji jako vždy, jedna ingredience střídá druhou, ale výsledný efekt pořád nikde. Maso bylo tvrdé, jako podrážka! Hodina po hodině se vlekla a maso jako šutr. Tohle se mi vážně ještě nikdy nestalo a že už něco pamatuju. Toho býka bych chtěla opravdu vidět. Zřejmě to byl překlep a jednalo se o pěkně starého vola!

Kližka z mladého býčka, jak nádherně to zní! Ale skutečnost byla však taková, že nedělní oběd z něho nebyl, až ten dnešní.Tolik času k dušení jsem včera opravdu neměla a rodina už úpěla hlady. Jistily to rychlé bramboráky.

Ač zapřísáhlý odpůrce "tlakáčů", po včerejšku o jednom vážně uvažuju. Ale musí být spolehlivý. Jen kdybych nebyla posera a neměla k této pokrokové věci takovou averzi!