Špekáčky na Taiwanu
Možná je s tím i spojená vzpomínka na dětství, kdy na nějaké grilování nebylo ani pomyšlení, ale vždycky bylo na dosah trocha dřeva, kus "točeňáku", nebo voňavé špekáčky. Býval to neskutečný zážitek, když oheň zapraskal a až byl tak akorát, nastal čas opékat. K tomu posloužil klacek ze stromu, špekáčky se na něj napíchly a už se jen čekalo, až se budou "šklebit", nebo-li jejich naříznutí se začalo opékáním pěkně rozevírat. Balada i po těch letech!
A to lepkavé, mastné, začouzené, ale nesmírně dobré, ve mě prostě přetrvává dodnes. Už léta nelením třeba sama se psem zajít na zahradu, udělat ohýnek a jen tak se zahledět do toho žáru a vzpomínat. Ale když je společnost, je to jistě lepší.
Už je to dost let, kdy jsme s kamarádkou taky dostaly nutkání a bez většího přemýšlení se rychle rozhodly, že jdeme dělat oheň. Špekáčky, i klobásky byly po ruce, vše potřebné k jídlu i pití se naložilo na kolo a frčely jsme na naši zahradu. Ale jeden problém přece nastal. Bylo čerstvě po dešti a všechno dřevo bylo mokré. Co teď? Chuť na ten opečený zázrak byla tím větší. V tom jsem dostala nápad.
"Mirko, mám řešení", mrkla jsem spiklenecky na kamarádku. Důležitě až tajemně jsem odemkla boudu, v níž byl uskladněn různý materiál, mimo jiné i krásné laťky, které muž schovával pro případ nějakého využití.
"Pár jich šlohnu, on to nepozná, aspoň na rozhoření ohně", vysvětlovala jsem kajícně Mirce, které to bylo celkem jedno. A už jsem rychle přidávala desky na ohniště. Bylo načase, nastávala už tma. Ohýnek se neuvěřitelně rychle rozhořel, žár sílil čím dál víc, tak jsme nemeškaly a honem nad něj přiložily připravené klacky se špekáčkama. Byla to neuvěřitelná síla, pochvalovaly jsme si, že jsou uzeniny tak rychle hotové a my můžeme začít hodovat.
"Ty, Jitko, nesmrdí to nějak divně?" zeptala se po chvíli Mirka. Je pravda, že jsem měla zrovna taky takový pocit, ta chuť rozhodně nepřipomínala dětství.
"Co to vlastně bylo za desky?" vyzvídala dál. Pak podala baterku, vzala jednu tu fošnu a četla.
"Made in Taiwan. Ty jo, kdoví co to je za sračky a my na tom opíkáme", zděsily jsme se už obě. A tak nezbývalo, než se manželovi přiznat. Volala jsem mu ještě ten večer a popsala naše dobrodružství.
"Ty máš ale nápady" smál se do telefonu. "V tom bednění k nám chodí zboží z Taiwanu a ty desky jsou samozřejmě napuštěný, proto tak "fajrovaly". V tom měl pravdu, žár to teda byl! Ještě, že jsme ten očouzený zázrak včas dezinfikovaly čistou, poctivou, moravskou slivovičkou! Dodnes mě však kamarádka i manžel škádlí. "Tak co, nepůjdem si opéct špekáčky na Taiwanu?"
Ale další opékání se už vždycky dařilo
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x