Na bouřku už nejsem sama!
Tak takhle jsem si to bezpečí aspoň představovala, protože náš barák měl tuze silné stěny, které chránily zuřící bouřky. A pak tady byla maminčina bezpečná náruč, která mě uložila do postele, zakryla duchnou až po bradu a tvrdila, že tohle je ta nejspolehlivější obrana. Tu duchnu jsem však raději přehodila ještě výš, co kdyby...
Dodnes nezapomenu na bouřku, která nás tři děvčata zastihla v lese na borůvkách. Promočeni až na kůži jsme raději odhodily plechové konvičky i s borůvkami opodál a zalehly do příkopu. Rozzuřené nebe nad námi si ten den opravdu užívalo a my se modlily čím dál hlasitěji a dokonce těm modlitbám uvěřily. Přežily jsme.
Po mnoha letech jsem zakotvila už se svou rodinou v domku zvaném "papírák", tedy okál. Byla jsem nadšená, nový byt, příroda kolem. To vše mi vydrželo do první bouřky. Už první kapky mě vyděsily, protože ve starém bytě nebylo nikdy nic slyšet. A když se nad naším papírákem střetly tři bouřky najednou, myslela jsem, že uteču. Ale na ten strach jsem nebyla sama! I když manžel s našimi syny nadšeně vyhlíželi z okna a komentovali každičkou ránu, i blesky, já s naším psem Juniorem, který se klepal strachy snad víc, než já, raději zabrala bezpečné místo na WC. Bez okna, s dlaněmi na uších, to celkem ušlo.
Ale když Junior postupně ztrácel sluch i zrak, bylo mu pak šumafuk, že se právě venku žení všichni čerti a já na tu bouřkovou hrůzu byla zase sama. Navíc, když byli synové i manžel přes týden ve světě, zažívala jsem krušné chvíle. Ale zase jsem si poradila. Seběhla jsem po schodech dolů, k sousedům. Náš soused se svou paní už měli zapálenou svíčku a vsázeli se.
"Tak co myslíš, přiletí ta naše sousedová, nebo ne?" ani se nemuseli vsázet, už dupot po schodech jasně dával vědět, že letím.
"Á, sousedka už je tady, vy jste ale posera", vždycky nezapomněl komentovat soused můj úlet, ale byl rád, že poklábosíme při svíčkách. Soused i pes Junior už se usmívají nad mým počínáním z nebeských výšin.
Ale dnes k nám opět přišly první májové bouřky. Zdaleka už to tak neprožívám, jako kdysi, až mi to připomněl pes Rexík. Hned při prvním zahřmění se vztyčil, zvedl uši a začal zděšeně pobíhat. Že se bojí bouřky, jsem ani nemohla vědět, do Vánoc byl v kotci na zahradě, až teď mi vlastně došlo, co tam při bouřce prožíval.
"Tak to je pro mne novinka, že se bojíš, tak vítej do klubu, hrdino, zase mám pro strach uděláno, budeš mým parťákem," pohladila jsem ho konejšivě po hlavě a on mi vše opětoval láskyplným přitulením.
Tak vidíš paničko, už jsme na ten strach dva
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x