Machruješ a neumíš ani pověsit prádlo!
A zase jsem se ocitla u nás doma, v domě, s číslem popisným osmadvacet. Sedm dětí, to bylo něco prádla! Než jsme měli v bytě koupelnu, uběhl nějaký čas a všichni nájemníci prali na dvoře ve společné prádelně. Posléze i k nám domů zavítala, pro nás velká vymoženost, pračka. Sice pokrok, ale kvanta prádla se muselo ždímat rukama, a v ledové vodě...brrr. Dalo to fušku, hlavně mamince, ale i nám ostatním se tato práce nevyhnula.
Když bylo hezky, sneslo se prádlo na zahradu, kde schnulo třeba celý den. V zimě, se muselo vynést na půdu. Tuto činnost jsem měla nesčetněkrát na starosti, dodnes vidím a cítím těžké tepláky, punčocháče, které v mých malých rukách nešly jen tak vyždímat, a donést je až na půdu, to byl teprve výkon. Proto jsem se někdy osmělila a troufla si věšet prádlo na pavlači, kterou si jaksi zabrala naše sousedka Veselá. Když jsem se jí trefila do nálady, bylo to fajn, že mě tam milostivě pustila, ale zase jsem musela nést těžkou kritiku, což jsem zvládala statečně. Prostě jsem si při práci zpívala nahlas, a na nějaké řeči jsem nedbala.
Ovšem do té doby, než jí zřejmě něco přelítlo přes nos. Když viděla, že musím k věšení použít i malou židličku, tak, abych dosáhla na šňůry, vytáhla opět jeden z drápků nevole a jízlivosti.
"Machruješ tady s písničkama, a ani to prádlo neumíš pověsit", sykla mně za zády, až jsem se zpotila. O tom, jak se správně věší prádlo, jsme samozřejmě, my holky, dávno věděly od maminky. Dodnes si pamatuju, jak nám kladla na srdce.
"Víte, na to musíte dbát. Prádlo před věšením pěkně protřepat a pak věšet druh vedle druhu. To znamená, že punčocháče, kalhoty, tepláky, vše v jedné řadě, pak halenky, košile, i ručníky a utěrky pospolu, ať to lahodí i oku a taky, aby vás sousedi nepomluvili."
Tentokrát jsem však před sousedkou měla asi trému, jak mi dýchala na záda a omylem pověsila jedny punčocháče mimo ostatní. Dala mi to náležitě vyžrat, navíc ji asi pobouřila moje zpěvná nálada. A já natruc spustila pěkně od plic a na celou pavlač tehdejší hity Vondráčkové, Kubišové a Neckáře, Jó časy se mění, Hej pane zajíci a na židli se vrtěla chvíli jako slavná Marta, či Helena, jen Neckářovu roznožku jsem si netroufla. Nebylo třeba, sousedka bez řečí zaplula zpět do bytu.
Na to všechno, jsem si dnes vzpomněla, když jeden mladý pán od vedle, věšel prádlo stylem.... Jedna ponožka,.. tričko,.. trenky,.. další ponožka....
Musela jsem se začít smát a polohlasem mu říkám.
"Veselka by ti dala, kdyby tohle viděla!" Nechápal, jak by taky mohl. A já si tak pro sebe říkám.
"No, není to vlastně jedno, jak to visí? Hlavně, že to uschne a nemusím to žehlit. Jó, časy se mění, mami!"
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Jitka Štanclová
"Stydím se za své tělo, tak raději nechodím k lékaři
...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.
Jitka Štanclová
Nejvíc hub najdu, když si čupnu.
To počasí si dělá co chce! Slyším ze všech stran a sama pro sebe si říkám. Jen ať dělá. Protože u nás teprve začíná ta pravá houbařská sezóna. A mě všechno přestává bolet.
Jitka Štanclová
Prostě pohodička
To je to, co nám chybí. Takové ohlédnutí za létem a vědomí, že u nás je přece tak krásně! A proto děkuji za každý nový den.
Jitka Štanclová
Tak s tebou rozhodně spát nebudu!
Mnozí se diví, jak si můžu ve svým věku vybírat, ale já vím své! Jasně jsi mi dal najevo, že mi neskočíš na špek, přiznávám, to byla teprve potupa!
Jitka Štanclová
Vše je jednou poprvé
Sedí zkroušeně vedle sebe a oba naříkají z jiného důvodu. Jednomu právě dorůstají nové zoubky, tomu druhému ten první právě vypadl. A teď babičko utěšuj a raď.
Jitka Štanclová
Děcka, půjdem k zubařovi!
Rozléhalo se chodbou naší základky Na křižovatce v MT. Psala se sedmdesátá léta, kdy byla povinná zubní prohlídka. Mnoha dětem zatrnulo, už jen slovo zubař, v mnohých vyvolalo paniku a strach.
Jitka Štanclová
Leváci, dnes máme svůj den, slavme!
A nejen Den leváků, ale i Den šicích strojů, jak hlásá titulek v novinách. A protože se týká i mě, musím zavzpomínat.
Jitka Štanclová
Když tě opíchám od hlavy, může být z toho problém nemalý
Název sice trošku zavádějící, ale nebojím se toho, jako ženská téměř za horizontem, si to snad můžu dovolit!
Jitka Štanclová
Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!
Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.
Jitka Štanclová
Nežer ty srstky, budeš mít chlupatý prsa!
Čas prázdnin, kdo by si ho nepřál. První měsíc už skoro u konce a ještě zbývá fůra času i na vzpomínání. Opět v mé rodné Moravské Třebové.
Jitka Štanclová
Děcka, jdeme na potok!
Tímto povelem začaly prázdniny. Potok, byla a stále je říčka Třebůvka, která protéká mým rodným městem Moravskou Třebovou. Co ta skrývala tajemství!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 655
- Celková karma 27,47
- Průměrná čtenost 890x