Láska s podmínkou

Rodinné vztahy jsou křehké a musí se o ně pečovat. Vztah dcer ke svým matkám, nemusí  vždycky dopadnout idylicky. I proto stojí přinejmenším k zamyšlení.

Než Jarka vylétla z rodinného hnízda, stačila se rychle vdát a ještě rychleji rozvést. Napodruhé to jistě vyjde. Vyšlo a se štěstím přišly i děti. Do baráčku k mámě to bylo nedaleko a ta nikdy neřekla ne. Neodmítla hlídání, však se na vnoučata už těšila. A ta tam trávila spoustu času. Babička v plné síle s nimi podnikala výlety, starala se o ně čím dál víc a častěji.

Když se náhle u dcery v rodině něco pokazilo, byla to největší rána pro mámu. Nedokázala se s tím smířit a nejvíc tesknila po vnoučatech, které už bydlely mnohem dál. Dcera zakrátko založila novou rodinu a za mámou přijela jen když potřebovala pohlídat. Do nové rodiny totiž přibyly i další děti. A tak to šlo ještě pár let, než mámě přibylo víc křížků, než unesla a začala churavět. Návštěvy dcery ubývaly, jako matčiny síly. Při každé takové návštěvě, dcera nezapomněla natáhnout ruku pro bankovku, která by ji kompenzovala cestu. To se stávalo pravidlem a zvykem. "Raději ji ty peníze dám, třeba by už nikdy nepřijela", říkávala si stará paní.

Pak nadešel čas, kdy pokročilé stáří zatemnilo její mysl a ona už nevnímala dědí kolem sebe. Občas tak bylo potřeba ji pohlídat. "Nemůžu přijet, nemám čas", byla nejčastější odpověď Jarky. "Raději ji přivezte k nám i nějaké peníze ji dejte, nemám nazbyt," rychle dodala. Možná je dobře, že stará paní už nevnímá, jen se občas usmívá. Kdoví, čeho se ještě od své dcery dočká.

***

I druhý příběh má podobný scénář, jenž píše sám život. Pro dceru Dášu by máma udělala první, poslední. Vždycky to byla její princezna a všude ji upřednostňovala. Vnuky pak doslova hýčkala. Až jednou. Z docela obyčejné banality, nedorozumění, se dcera s celou svou rodinou od matky odvrátila a zavrhla ji. Babička tak po celé roky nesmí vídat své vnuky, ani pravnuky.

Smutné příběhy, citlivé téma, viďte? Právě v tento vánoční čas, na ty dvě ženy myslím nejvíc. Ať už si částečně svým přičiněním zpečetily svůj maminkovský osud, je mi jich líto. Nezbývá, než doufat, že červíček svědomí se jednou pohne i v myslích dcer, vždyť jsou taky mámy a tu máme na světě jen jednu.